Janáčkovo nábřeží se rozprostírá na levém břehu Vltavy vymezeném Palackého mostem a mostem Legií. Severní část oblasti se od 80. let předminulého století nazývala Ferdinandovo nábřeží, o jižní části se hovořilo jako o Nábřežní ulici. S přibývající výstavbou v této oblasti a zánikem dřívějších průmyslových podniků a zahrad došlo posléze k propojení obou částí. Obě části jsou chráněny nábřežní zdí, severní se začala stavět v roce 1874, jižní u Palackého mostu až v roce 1903. Značný zásah do zdejší architektury přinesla výstavba Jiráskova mostu zahájená v roce 1929. Na Janáčkově nábřeží bylo na přelomu 19. a 20. století postaveno mnoho zajímavých činžovních domů. Není proto divu, se bylo v roce 1971 prohlášeno společně s historickým centrem Prahy za Pražskou památkovou rezervaci. Historismus se projevuje ve stavbách Josefa Schulze, Jana Zeyera nebo Ferdinanda Šamonila. Najdeme zde i domy secesní: palácové domy 3-9 (nárožní činžák profesora UMPRUM Richarda Klenky rytíře z Vlastimilu s komíny na střeše – č.p.85, rohový dům Ladislava Čapka se štukovou dekorací na průčelí – č. p. 86, činžák architekta Emila Dufka s hrázděným zdivem ve štítě – č.p.84). Celkem zde stojí 31 zejména bytových domů rozdělených příčnými ulicemi do 9 bloků.
Dům čp.133 navrhli Josef Schulz a Jindřich Jechenthal. Autorem návrhu průčelí z roku 1877 je zřejmě také Josef Schulz. Řadový dům trojtraktové dispozice se sedlovou střechou má hlavní průčelí se zvýšeným přízemím třípatrové a čtyřosé. Parter je pásově bosován, vpravo se nalézá domovní portál s rovnou římsou a vraty, jež zdobí řezba arabesek. Před střední dvojicí os 1. a 2. patra předstupují balkony s mřížovým zábradlím konvexního průběhu. Ještě okna 3. patra chrání trojúhelné frontony. Půdní polopatro se otevírá obdélníkovými okénky, plochy pilířů jsou zdobeny plastickými ženskými hlavami v rozvilinových reliéfech. Nad korunní římsou leží balustrová atika.
Dům čp. 138 byl postaven podle plánů Jana Kaury, fasáda byla provedena podle nového projektu, podepsaného Janem Krulišem. Výstavba probíhala v letech 1877 -1878. Řadový dům dvou- a trojtraktové dispozice se sedlovou střechou, s třípatrovým hlavním průčelím o sedmi osách se obrací směrem do nábřeží. Středový edikulový portál vrcholí balkonem nad masivním kladím. V jeho cviklech se objevují antikizující postavy muže a ženy. Okna v bosovaném přízemí mají polokruhová zakončení, pásově rustikované 1. a 2.p. prolamují pravoúhlá okna se segmentovými, resp. trojúhelnými frontony (ve 2.p.). Okna 3.p. jsou opět půlkruhem klenutá a završená rovnými římsami. Meziokenní pilíře zdobí sgrafita. V roce 1923 proběhly vnitřní úpravy domu, nad jižní částí dvorního průčelí byl zřízen podkrovní byt s terasou, roku 1934 bylo v těchto místech zřízeno nové schodiště mezi byty ve 2. a 3. patře. Roku 1927 byl upraven rampový průjezd levou osou suterénu do dvorních garáží, které byly v roce 1929 rozšířeny.
Dům čp. 139 byl vybudován podle projektu Josefa Schulze a Eduarda Windische v l. 1877 – 78. Projekt domu vypracoval Josef Schulz, stavba však proběhla podle plánů podepsaných stavitelem E, Windischem. Byla povolena 23.3.1877 a nejpozději následujícího roku také dokončena. Pro zadní dvorní stavení dodala plány firma Jechenthal a Hněvkovský, jeho stavba byla povolena 17.2.1887. Řadový dům trojtraktové dispozice s protisměrně lomeným schodištěm uprostřed zadního traktu kryje sedlová a nad zadním stavením pultová střecha. Hlavní průčelí je nad zvýšeným přízemím čtyřpatrové o pěti osách. Domovní edikulový portál ve střední ose vynáší balkon s balustrádou. Nad bosovaným přízemím jsou okna vsazena do edikul s kanelovanými pilastry, jež ve 2.p. nahrazují karyatidy. Roku 1936 vznikly dvorní garáže a stavitelem Matějem Drofou byla provedena půdní vestavba nad zadním traktem hlavní budovy.
Dům čp. 140 byl postaven dle návrhu Aloise Filcíka z roku 1878. Řadový dům trojtraktové dispozice kryje sedlová střecha; hlavní průčelí je čtyřpatrové a šestiosé. Pravou osu bosovaného přízemí prolamuje edikulový portál s trojúhelným frontonem. Na pilastrech jsou tabulky, nesoucí vlevo monogram AMF a vpravo letopočet 1878. Ve vlysu je tabulka se starým smíchovským číslem 467, po stranách korunované ženské hlavy. V přízemí mají okna šambrány s uchy, v rustikovaném 1. a 2. patře chrání okna trojúhelné (1. a 3. p.), resp. Segmentové frontony (2. p.). Okna 4. p. doprovázejí sgrafita s groteskovými obrazy; uprostřed je kartuš s monogramem AMF, na krajních pilířích jsou malé tabulky s letopočty. V letech 1994 – 1996 byla architektem Jiřím Kripnerem provedena celková rekonstrukce budovy. Zároveň byla za dvorní fasádou zřízena snížená garáž.
Dům čp. 157 byl postaven dle návrhu Vojtěcha Hanče z roku 1878. Řadový dům, krytý sedlovou střechou, má třípatrové hlavní průčelí. Šestiosou fasádu se středním dvouosým rizalitem prolamuje vpravo vstupní edikulový portál. Hrubou omítkou jsou zdůrazněny plochy v nižších podlažích, 1.p. rytmizuje balkon s balustrovým zábradlím. Nad okny 2.p. v risalitu, odděleným pilastrem s iónskou hlavicí, leží lunetové suprafenestry s drobnými figurálními reliéfy v medailonech. Okna vnějších os završují trojúhelné frontony, ve 3.p. rámují risalit pilastry s korintskými hlavicemi, suprafenestry risalitových oken nesou tabulky s letopočtem 1878. Nad risalitem se zvedá segmentový štít, uzavírající okrouhlé okénko mezi bustami žen s korunami na hlavách. Jižní část dvorního průčelí nese segmentové podklenuté pavlače s dekorativním litinovým zábradlím. V roce 1996 byla v domě postavena půdní vestavba a zároveň proběhla celková rekonstrukce objektu podle projektu Jiřího Kripnera.
Dům čp. 39 z let 1876 – 77 byl postaven podle návrhu Josefa Lipovského jako jeden z prvních domů postavených na uvolňovaných fortifikačních pozemcích. Nárožní podsklepený dům sestává ze dvou dvoutraktových křídel, krytých sedlovou střechou; do styku křídel bylo vloženo pravoúhle lomené schodiště. Dům má bohatě architektonicky a dekorativně členěnou historizující fasádu. Bosované přízemí prolamuje vstup střežený atlanty, patra člení risality a výrazně tvarovaná edikulová okna a balkony. Vlys korunní římsy vyplňuje vysoký reliéf ženských hlav v kvadrilobech, držených putti. Roku 1900 byla na dvorní risalit zavěšena pavlač. Umístění pamětní desky dramatika F.A.Šuberta bylo povoleno roku 1936, dnes se však na domě již nevyskytuje. Roku 1976 byly zřízeny suterénní garáže, v roce 1992 byla opravena fasáda, roku 1994 provedena půdní vestavba včetně výtahu dle návrhu architektů Drexlera a Vrbaty.
Štít domu čp. 471 nese nápis ANNO DOMINI MDCCCLXXIX (1879). Na nároží domu nalezneme arkýř, nesený zdobenými konzolami a rámovaný sloupy s iónskými hlavicemi. Okna jsou v profilovaných šambránách, nadpraží oken v prvním patře zdobeno štukovou dekorativní výplní. U oken druhého patra se opakuje motiv karyatid z domu č. 55. Okna druhého patra jsou chráněna trojúhelníkovými frontony. Ve třetím patře zdobí fasádu meziokenní kartuše. Korunní římsa má plasticky zdobené konzoly. Fasádu zdobí též bosáž zdiva.
Dům čp. 475 má suterén, zvýšené přízemí a tři patra. Vstupní edikulový portál dveří s nadsvětlíkem je umístěn v krajní ose. Okna jsou v profilovaných šambránách, nad okny druhého patra trojúhelníkové frontony, nad okny druhého patra přímé římsy. Neobvyklé je řešení balkónového zábradlí, které kombinuje balustrádu a ozdobnou kovovou mříží. Bosáž zdiva je odstupňována od přízemí směrem k poslednímu patru.
Historizující fasáda domu čp. 474 je zdobena slepými balustrádami okenních parapetů v prvním a druhém patře i balustrádou balkonu v prvním patře. Balkon druhého patra má kovové zábradlí secesních tvarů. Okna jsou v profilovaných šambránách, nad okny druhého patra trojúhelníkové frontony, pod římsou a pod okny třetího patra vlys s plastickou výzdobou. Konzoly římsy mají též plastickou výzdobu.
Zdivo domu čp. 476 je v přízemí bosované; režné zdivo v patrech není od omítaných částí fasády barevně odlišeno. Nad vchodem balkon v šíři tří os se zábradlím s balustrádou. Všechna okna v profilovaných šambránách, nad okny prvního patra trojúhelníkové frontony, nad okny druhého a třetího patra rovné římsy. Konzolová korunní římsa má zdobené konzoly. Mezi okny půdního polopatra plastická výzdoba ženskými hlavami a květinovými festony.
Nárožní dům čp. 477 má v omítce letopočet AN D MDCCCLXXX (1880). Pro výzdobu fasády bylo využito bosování zdiva, balkonů s balustrádou a frontonů nad okny druhého patra. Půdní polopatro má malá okénka a plastickou výzdobu.
Autorem domu čp. 478 je Rudolf Eisler.
Nárožní dům čp. 479 má suterén, přízemí a tři patra. Patra jsou oddělena římsami, okna v patrech jsou rámována profilovanými šambránami, okna prvního a druhého patra chrání frontony. Parapety oken prvního patra jsou zdobeny reliéfy s lvími hlavami. Na nároží je přes tři patra arkýř, spočívající na noze. Arkýř je zdoben nárožními sloupy s kanelovaným dříkem, ve spodní třetině s ornamentální výzdobou, s ionizující hlavicí a se sochami andílků ve třetím patře. Nad arkýřem je jehlancová věžička. Kromě arkýře zaujme na domě kovové zábradlí balkonu nad vchodem.
Ve střeše novodobé vikýře. Fasáda narušena dešťovými svody, odvodem spalin plynového topení (v místě lví hlavy) a televizními anténami.
Na domě čp. 91 má zdivo přízemí a prvního patra plastické pásové členění, zdivo druhého a třetího patra je režné. Mezi prvním a druhým patrem probíhá ornamentální pás s medailonky se symboly zvěrokruhu. Rovněž parapet nad kordónovou římsou, meziokenní pilíře čtvrtého patra i štítky nad korunní římsou jsou zdobeny ornamenty s rostlinnými motivy. Nárožní rizalit má v prvním patře arkýř, ukončený ve druhém patře balkonem a ve třetím patře lodžií. Pole nárožního rizalitu jsou vyplněna figurami českých králů. Fasáda je zakončena zdobenými střešními štítky.
Dům čp. 713 je symetrický, dveře jsou v ose domu. Výzdoba domu má převážně geometrické formy. V druhém patře domu jsou dva balkony se zábradlím tvořeným růžicemi. Dvoubarevná fasáda členěna pilastry na výšku druhého až čtvrtého patra.
Dům čp. 729 má obdobné členění fasády jako dům čp. 91: fasáda přízemí a prvního patra má plastické pásové členění zdiva, fasáda druhého a třetího patra je z režného zdiva. Čtvrté patro a štítky nad korunní římsou jsou vyzdobeny ornamenty. Na nároží čtvrtého patra najdeme figury českých králů. Na nárožním rizalitu je do Janáčkova nábřeží arkýř a lodžie, do ulice Pavla Švandy ze Semčic je ve třetím patře výjev s věštbou kněžny Libuše.
Nárožní dům čp. 1072 má přízemí a čtyři patra. Přízemí a první patro jsou zdobeny pásovou visáží zdiva, třetí a čtvrté patro je členěno průběžnými pilastry a zdobeno plastickými ornamenty. Krajní osa a nároží jsou zdůrazněny rizalitem. Oba rizality jsou zakončeny střešními štítky. Na postranním rizalitu jsou umístěny balkony, na nárožním ještě arkýř. Za pozornost stojí kovové zábradlí balkonů.
Dům architekta Jiřího Justicha čp 1075 je z roku 1903. Autorem výtvarné spolupráce je Jindřich Říha. Symetrická fasáda s vchodem uprostřed a dvěma arkýři na výšku prvního a druhého patra, zakončenými balkonem. Fasáda má secesní výzdobu, i kovové zábradlí balkonů má secesní ornamenty.
Dům stavitele B. Štěrby čp. 1076 je z roku 1904. Na návrhu spolupracovali výtvarníci Václav Kuneš a Oldřich Rákosník. Dům má hladkou omítku, zdobenou plastickými ornamenty na plném balkonovém zábradlí, na arkýři, nad okny i v pásu pod kordónovou římsou. Na této římse jsou také umístěny dvě sošky. Na štítu monogram P.
Nárožní dům čp. 1101 s historizující fasádou z roku 1904 pochází od F. Šamonila. Fasáda kombinuje omítku a režné zdivo a je bohatě členěna arkýři, balkony a lodžiemi, zakončenými štíty se sochařskou výzdobou. Plastické ornamenty zdobí fasádu nad okny, na zábradlí balkonů i na římsách.
Dům čp. 1055 postavil v roce 1903 architekt a stavitel F. Šamonil. Dům má suterén, přízemí a čtyři patra. V přízemí a v prvním patře bosované zdivo, ve vyšších patrech kombinace režného a omítaného zdiva. V prvním patře balkon a nad ním arkýř, na nároží rizalit, zdůrazněný arkýřem s lodžií ve třetím patře. Střecha má dva štítky a nárožní věžičku. V nárožní nice se nachází soška Choda. Domu se říká též „Chodský“ , neboť jeho majitelé Jan a Kristina Milotovi pocházeli z Chodska a Mikoláš Aleš použil na výzdobu ploch náměty z Psohlavců. Uhlové předlohy dle Alšových perokreseb zhotovil malíř Antonín Picek a samotná sgrafita pak Antonín Häusler. Tři obdélná pole mezi druhým a třetím patrem do ulice Kořenského vypovídají o životě Chodů. Ústředním obrazem „prorůstá“ obří smrk symbolizující drsný horský kraj. V pozadí jsou pohraniční hory a domažlická věž. Hlavní postavy Chodů v krojích doprovází listina s právy, pečeť a prapor, je zde i dudák a hudec. Po obou stranách se odvíjí senoseč a honba medvěda symbolizující právo svobodného lovu. Předposlední vlys na Janáčkově nábř. zachycuje strážce hranic na hlídce se psy. Na posledním obraze je tábor vzbouřenců proti Lomikarovi.
Dům architekta Bernarda Nedvěda čp. 1114 s bohatou historizující fasádou se secesními i novorenesančními motivy byl postaven v letech 1904 – 1905. Dům nese nápis U Nedvědů. Fasáda, souměrná podle středové osy, je členěna balkony, arkýřem přes šest okenních os a lodžií. Je zakončena zdobeným štítem a postranními věžičkami.
Čtyřpatrový dům čp. 1112 na nároží Janáčkova nábřeží a Dienzenhoferových sadů je zakončen nárožním střešním štítkem s balustrovou atikou, vázami a střešními vikýři. V prvním a druhém patře jsou ve fasádě zakomponovány arkýře a balkony, výzdoba fasády s odstupňovanou visáží je střídmá.
Dům čp. 1115 na nároží Dienzenhoferových sadů má historizující (eklektickou) fasádu. Fasáda je členěna balkony a arkýři, je ukončena střešními štítky a balustrádou. Přízemí upraveno pro potřeby hotelu. Jsou zde vyměněny výplně otvorů, sokl i vstupní schodiště jsou obloženy kamenem.
Dům čp. 1153 postavil František Šamonil v roce 1907. Dům má přízemí, čtyři patra a páté střešní patro. V krajních osách jsou ve druhém a třetím patře balkony a nad nimi ve střešním patře vikýře. Risalit přes čtyři střední osy je ukončen štítem pátého patra. Krajní osy rizalitu čtvrtého patra mají balkony. Výzdoba fasády i kovové zábradlí balkonů má blízko k secesi.
Dům čp. 1211 má novobarokní fasádu s nárožním a středním rizalitem přes čtyři patra, mansardovou střechu a nárožní věžičku. K výzdobě fasády patří i balustrová a kovová zábradlí
Dům čp. 84 od Emila Dufka je z roku 1910. Výtvarně se na návrhu podílel Jindřich Čapek. Rohový dům má suterén, zvýšené přízemí a čtyři patra. Fasáda je zakončena štítem střešního patra a věží na nároží. Výrazné jsou dřevěné prvky arkýřů a štítu na fasádě. V secesním stylu je plastická výzdoba fasády i vstupu a kovové balkonové zábradlí.
Dům čp. 86 navrhl Ladislav Čapek za výtvarné spolupráce Josefa Drahoňovského. Dům byl postaven v roce 1909. Fasáda je bohatě členěna. Výrazný je nárožní arkýř přes tři patra, přecházející do věže ve čtvrtém a pátém (střešním) patře. Po obou stranách fasády jsou arkýře a nad nimi štíty střešního patra. Sochařská výzdoba fasády, plastické reliéfy, kovové zábradlí i vstup odpovídají secesnímu stylu.
Dům čp. 85 postavený v letech 1909 – 1910 navrhl Richard Klenka, rytíř z Vlastimilu. Fasáda je členěna různě vystupujícími arkýři, balkony a kovovým zábradlím. Na nároží sochařská výzdoba, na fasádě ornamenty. Střešní patro má štít a na nároží balkon. Dům zaujme i řešením komínů.
Na domě čp. 886 najdeme sgrafitem zdobenou lunetovou římsu a zdobený pás nad okny druhého patra. Přízemí a první patro má pásovou bosáž, stejně jako nároží postranních rizalitů.
Rohový dům čp. 843 má v omítce pod římsou letopočet MDCCCLXXXXV. Druhé a třetí patro je odlišeno režným zdivem. Přízemí, první patro a nároží má v omítce pásovou bosáž. Fasáda je zdobena vlysem s bukraniony, balustrádami balkonů a parapetů, nadokenními frontony a pilastry nárožního rizalitu.
Janáčkovo nábřeží bylo domovem mnoha slavných osobností. Žili zde například Josef Zítek (1832 – 1909) – autor Národního divadla a Rudolfina, Julius Mařák (1832 – 1899), Viktor Barvitius (1834 – 1902) nebo režisér Jiří Frejka (1904 – 1952).
V domě č. p. 478 žil historik a profesor Jaroslav Goll (1846 – 1929).
V domě č. p. 453 žil historik a universitní profesor Josef Pekař (1870 – 1937).
V domě č. p. 729 pobýval další historik, profesor, diplomat a politik Kamil Krofta (1876 – 1945), který byl v letech 1936 – 1938 ministrem zahraničí. Za odbojovou činnost byl vězněn a krátce po osvobození zemřel.
Literatura: Slavné stavby Prahy 5. Praha: Agentura Foibos, 2005Mudrová, Ivana. Prahou s otevřenýma očima. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 2005. Košatková, Blanka. Aktualizace Programu regenerace Pražské památkové rezervace na území Prahy 5 apamátkové zóny Smíchov: část Janáčkovo nábřeží. Září 2009.