Smíchovské továrny a dílny

Autor: Marta Jiroudková <marta.jiroudkova(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 04. 08. 2008



Smíchovské firmy nabízely širokou paletu výrobků, mnohé se věnovali čistě jen vývozu. Rychle vznikaly i zanikaly podle potřeb a módy tehdejší společnosti, mnohé z nich po sobě nezanechaly žádnou památku. Proto je následující stručný přehled továren a dílen zcela jistě neúplný. Dobu od poloviny 19. století do znárodňování lze označit za zlatou dobu pro živnostníky.

Na Smíchově se nacházely továrny na nábytek (A. Köppl a syn z roku 1854), klempířské a kotlářské zboží (J. Benke, po jejímž zániku jí v roce 1879  nahradila Smekalova továrna na stříkačky a hasičské náčiní), továrna na dírkovaný plech a drátěné pletivo (Nebrich z roku 1879), litografie (Koppe), na chromo (Pickova). Bylo zde také několik cihelen, dvě parní pily(Fišerova a Píseckých z Kranichfeldu), továrna na obuv (pozdější klášter Boromejek). V dnešní Holečkově stála velká dílna na pilníky (měla přes 30 zaměstnanců), další výrobna Elišky Fišerové byla v č. p. 238.

 V době, kdy vývoz zlata a zlatých předmětů pro Ameriku nebyl zatížen clem, vzniklo i na Smíchově několik zlatnických dílen. Dílna Josefa Sedláčka zaměstnávala 19 osob a vyráběla velké stříbrné zboží pro firmu Alfréda Poláka obchodujícího po celé Evropě. Dílna na granátové zboží  Václava Záveského sídlila vedle občanské záložny u Arbesova náměstí. Záložna byla založena roku 1860 jako jedna z prvních v Čechách. Z čistého výdělku podporovala místní vzdělávací a vlastenecké projekty.

Na Plzeňské ulici stála továrna na mýdlo (Philip Kauffmann) s obchodem na Štefánikově ulici, továrna na čokoládu (Kluge v Přívozní ulici), továrna na čištění cukru (Josef Bernraitter v č. p. 200), Akcijní spolek na výrobu látek bavlněných v č. p. 251, továrna na zboží hlíněné a roury české společnosti pro úvěr pozemkový v č. p. 364, továrna na inkoust (J. Kintl v č. p. 193), továrna na tmely ( J. Plodr č. p. 70), která fungovala jen krátce, neboť začala vyrábět bez povolení, které z tohoto důvodu nedostala ani později, ač zaměstnávala 45 osob. Dále zde byly továrny na olej Lev a Löbl v č. p. 359 a Antonína Martínka v č. p. 70.

Slévárna bratří Suchých stávala pod Konvářkou, slévárna firmy Cipra a Graulich v č. p. 185. Továrna na těžbu stříbra a olova stála na č. p. 274, strojírna Bernardiny Merzelové v č. p. 25. Dále zde byla vinopalna Viléma Picka v Jungmannově ulici a Tomáše Balzara v č. p. 25. Továrnička na křídy J. Kuly stávala v č. p. 59, na hořké sole Roberta Kofflera v č. p. 274. V č. p. 10 se nacházela prádelna žíní Cecilie Lagusové, v č. p. 203 kamenotiskárna Ferdinanda Vufky, v č. p. 63 velké bělidlo Gabriely Štefanové. Továrna na nábytek Václava Šíby ve Vltavské ulici měla velký obchod v dnešní Lidické ulici, kamnářská továrna Datel a Černý stála v dnešní Holečkově ulici. Kovolitecká firma Jana Morfaita vyráběla velocipedy. Z významnějších truhláren jmenujme truhlárnu Jan Keller (Svornosti/naproti elektrárně) a Fr. Výborného. Továrna na barvotisk J. E. Picka z roku 1870 se také nacházela v dnešní ulici Svornosti. Tiskly se zde plakáty a obrazy.

Z porcelánek jmenujme C. k. priv. Pražskou továrnu na porcelán a zboží hlíněné (Na Bělidle) založenou roku 1841 vyrábějící do 60. let 19. století figurální porcelán a posléze do zastavení výroby v roce 1894 potřeby pro domácnost a elekropotřeby, porcelánku Kijovský, Eberhardt (spíše ruční dílna na umělecké práce, zejména na porcelánové růže, které se rozvážely do celého světa, byla založena v roce 1875) a Trinks (Václav Sedláček ve svých dějinách Smíchova vzpomíná na vysoký plamen šlehající z komína továrny. Několikrát měl prý dokonce hlásný na věži Pražské radnice bít na poplach v domnění, že Smíchov hoří).

U Vltavy se nacházely dva mlýny.  Abelesův (Karpelesův, Petžilkovský) mlýn vznikl na místě svého dřevěného předchůdce náležejícímu Kartouzskému klášteru a před tím ještě panu Templovi z Temelína. Po vypálení kláštera taktéž zbořený mlýn zabavuje pražská obec, která roku 1513 povoluje Janu Petržílkovi postavit zde nový mlýn. Ten mnohokrát změnil majitele V roce 1523 jím byl Jan Zajisto, pak do roku 1547 malostranská obec , poté Ferdinand I,  který jej v roce 1561 obci opět vrací, v 18. století patří mlynáři karpelesovi, od roku 1751 Františku Mrázovi, poté majiteli kartounky Šalamounu Przibramovi. V roce 1859 kupuje mlýn pražská obec. Z mlýna se dochovala čtyřhranná černá věž, která do roku 1880 zásobovala 57 malostranských kašen. Do výšky prvního patra na ní bylo umístěno vodní kolo zvané barborka, kterým se přitahovaly prámy a vytahoval náklad z lodí. Poháněno bylo mlynářskými chasníky, kteří v něm běhali. Petržilkovský ostrov nacházející se po proudu za mlýnem a známý ovocnými sady a lučním kvítím zanikl při regulaci Vltavy v roce 1911. Hartlův (Pardubův) mlýn byl původně také dřevěný a taktéž náležel Kartouzskému klášteru a před tím ještě panu Templovi z Temelína. Ještě v roce 1935 stálo na Smíchově přízemní stavení, které se však proměnilo na kanceláře.

Parní mlýn České c. k. priv. paromlýnské společnosti (Nádražní/Na Knížecí), dříve Štěpánovský č. p. 34 stojící v místech bývalé usedlosti Plzeňka patrně již v roce 1845 byl založen roku 1847. Ročně zpracoval obilí ze 100 000 hektarů polí, patřila k němu pekárna. V roce 1891 jej kupuje továrník Ringhoffer a zřizuje zde továrnu na měděné zboží. Později náležel k areálu pivovaru Staropramen, který jej užíval jako sladovnu a sklad. Budova samotná byla zbořena v roce 1979. Dnes je zde autobusové nádraží. Před mlýnem stávala obecní váha, což připomíná název i domovní štít zde stojícího hostince. Umělecký parní mlýn Šimona Becka a synů (Arbesovo nám.) založený roku 1866 a stával u kostela sv. Filipa a Jakuba na dnešním Arbesově náměstí.

Na Smíchově se také nacházelo hodně malých pivovarů – kromě Staropramenu - pivovar a sladovna J. P. Preisller v Nádražní ulici u domu č. p. 222 (dům U Zlatého anděla) založený v roce 1879, pivovar a restaurace Martina Stejskala byl založen roku 1872 v místech malého pivovaru, který pan Stejskal rozšířil, pozvedl a předal svému synovi, sladovna Klatschera a Löwyho založená v roce 1866 nebo pivovar v Košířích. V Hlubočepích pak Hellmichův pivovar zrušený až roku 1917, v Jinonicích knížecí zrušený v roce 1890.V pivovaru J. Richtra se vařil Richterův třináctistupňový černý ležák.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 18. století nastal velký rozkvět rukavičkářství. Většina smíchovských dílen byla situována na vltavském nábřeží. Mickova dílna byla založena v roce 1869, Turnwaldova v roce 1887, Steinhilberova v roce 1888.  Dále zde byly jirchárny Klementova, Burianova  a A. B. Goldschmida v č. p.194..

Na Smíchově se nacházely také chemické závody: E. Siegla (1860), Kinzelberger (1848) stojící za palácem Křižík a Pop et comp. (1844).

Přádelnu na pravé straně Kartouzské ulice neboli „špinku“, jak jí Smíchované říkali, založil roku 1847 Němec Richter, nechvalně proslulý kupováním hlasů až za 50 zlatých při volbách na smíchovskou radnici. V roce 1879 byla přistavěna další budova. Zaměstnávala až 400 lidí.

Z drobných živností jmenujme  dům s koloniálním zbožím Jana Bejčka v paláci Austria, koloniál Josefa Novotného na rohu Nádražní a Bozděchovy, obchod s výčepem vína a minerálních vod Josefa Pokorného v domě U šraňku č. p. 275 na rohu Štefánikovy a Plzeňské, houslařství Jana Baptisty Vávry působící v Pecháčkově ulici v letech 1912 – 37, masnu Jaroslava Nováka na Nádražní třídě č.p.31, obchod s prádlem Marie Juppové na Plzeňské 872, povoznictví Jana Faita, Františka Staňka založené r. 1864, autoopravny Foglar a spol na Hořejším nábřeží č. p. 368 a Františka Ludvíka v Ostrovského nebo zasilatelství Josefa Staňka.

Literatura: Sedláček, Václav. Dějiny Smíchova. Jungmann, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Museum hl. m. Prahy, 2007