Och, lidé, dovedete si představit, jak bychom žili, kdybychom se znovu shledali po všem tom strádání? Znovu shledali v životě svobodném, krásném volností a tvořením? Až to bude to, po čem jsme toužili a oč jsme usilovali a zač jdeme umírat? Ach, právě, i mrtví budeme přece žít někde v kousíčku vašeho velkého štěstí, protože jsme do něho vložili svůj život. A to nám dává radost, i když je smutno z loučení.
Nastoupili ji ti, kteří se v době rozvíjejícího se a dravého kapitalismu setkali s těžkými podmínkami a údělem proletáře. Proletarizace pracujících, zejména na Smíchově a v Košířích, vyvolala i prohlubování radikálnosti dělnictva a jeho formování nejprve k pouhé obraně a později i k přímým a uvědomělým bojům za práva pracujících. Poprvé se zapsali do dějin revolučních bojů tiskaři kartounů ve čtyřicátých letech minulého století. Za nimi následovali dělníci ze Smíchova, Košíř, Hlubočep a Zlíchova i ostatního zdejšího území a oni to byli, kteří zpočátku ustavovali dělnické spolky, nejprve pouze s posláním společenského a kulturního života. V polovině minulého století byly tyto spolky převážně zrušeny, ale v šedesátých letech znovu ožívají. Byly zakládány jako spolky vzdělávací, podpůrné, pěvecké a tělovýchovné, ale ať již byla forma jakákoliv, všechny přispívaly ke sdružování dělnictva, k růstu vědomí sounáležitosti a k posilování třídního sebevědomí. Rakouské úřady a policie si byly vědomy jejich nebezpečí pro vládnoucí třídu a často bylo proti spolkům a dělnickým vůdcům zakročováno. Smíchovská dělnická beseda se dokonce na čas stala organizačním střediskem pražské dělnické třídy.
Dělničtí funkcionáři ze Smíchova a Košíř byly mezi organizátory hnutí táborů z roku 1868 a zúčastnili se třídních bojů na přelomu století. Zvedli se s důrazem u Ringhofferů i ve Waltrovce za první světové války a vytáhli do ulic 14. října 1918.
V samostatném československém státě byli představitelé smíchovského a košířského proletariátu mezi bojovníky o pražský Lidový dům. Smíchovský Národní dům byl v roce 1921 dějištěm slučovacího sjezdu KSČ a v pozdějších letech tří dalších sjezdů strany i jiných závažných stranických shromáždění a jednání.
Z iniciativy KSČ se uskutečnil ve dnech 27. až 29. října 1922 na Střeleckém ostrově první všeodborový sjezd revolučních odborářů a vyhlásil založení Rudých odborů jako třídně jednotné organizace pracujících. Po založení Rudých odborů vyrostla na Smíchově, Zlíchově, v Košířích i Jinonicích první generace revolučních odborářských pracovníků, kteří byli zakladateli pokrokové tradice revolučního odborového hnutí.
Komunistická strana v době buržoazní republiky na území dnešního obvodu Prahy 5 vycházela při formování politiky dělnické třídy z toho, že je třeba do revolučního boje získávati široký počet dělníků doposud neorganizovaných. Tak se stalo, že v období hospodářské krize ve třicátých letech je v KSČ organizováno jen několik desítek soudruhů z obvodu Prahy 5, ale do všech akcí jdou stovky dělníků z Ringhoffrovky, Škodovky, Waltrovky i dalších podniků. V čele stojí uvědomělí komunisté.
V tomto období velké hospodářské krize v roce 1930 došlo na území našeho obvodu k tragické události, která je příznačná pro poměry v buržoazní demokracii. Byla to demonstrace komunistické mládeže a dětí poblíže Radotína. Proti průvodu dětí a mladých lidí se postavili četníci. Salvy z jejich pušek pět účastníků průvodu zranily. Událost pobouřila statisíce prostých lidí v republice a ovlivnila vzrůst revolučnosti. Na tomto místě stojí nyní pomník, jeden ze symbolů bojů dělnické třídy. Každoročně se u něj scházejí občané Radotína i okolí k pietní manifestaci.
V tragickém roce 1938 burcovali dělníci z našeho obvodu k obraně republiky a po jejím zrádném vydání nacistickému Německu stáli v popředí odboje proti okupantům a mnozí v něm obětovali své životy.