Těžko byste v prvorepublikové Praze hledali místo s větší elegancí a noblesou. Večeřela tu Adina Mandlová, častým hostem býval i prezident Tomáš Garrigue Masaryk a svůj stůl tu měl taky jeho syn Jan. Barrandovské terasy se svou štíhlou vyhlídkovou věží se doslova dotýkaly hvězd. Nápad na restauraci na vysoké skále si z cest po Americe přivezl stavitel Václav Maria Havel, otec našeho pozdějšího prezidenta. Někdejší vyhlášené výletní místo už ale přes 20 let chátrá a zarůstá džunglí plevele. Dokáže někdo terasám konečně vdechnout nový život? Po tom pátral David Macháček.
Ondřej KUKRAL, architekt; spoluautor rekonstrukce Barrandovských teras:
Takovádle budova s takovou pověstí, v té České republice jich není moc. Dneska, když řeknu Barrandovské terasy, tak i přesto, že už tam x let teda nefunguje ten provoz a jsou vlastně neživý, tak všichni tu budovu znají a čekají, co z ní teda vznikne.
Zdeněk LUKEŠ, historik architektury:
Ta restaurace vlastně byla inspirována podobnou stavbou, která vznikla v Kalifornii, to byl takzvaný Cliff Restaurant na břehu oceánu. To kdysi viděl Václav Havel, pražský stavitel. A hrozně se mu to líbilo. Takže vlastně požádal Maxe Urbana, aby vytvořil něco podobného.
Michal BREGANT, ředitel Národního filmového archivu:
V požehnaném roce 1932 se tady právě na Barrandovských terasách natočily 2 filmy. Extáze Gustava Machatého a Před maturitou Vladislava Vančury.
Michal BREGANT, ředitel Národního filmového archivu:
Oba ty filmy nesou velmi hlubokou bezprostřední stopu toho, co Barrandovské terasy na počátku 30. let byly.
Zdeněk LUKEŠ, historik architektury:
Smyslem celého toho podniku taky bylo, aby to nebyla jenom nějaká snobská záležitost pro smetánku, ale aby se tam taky, aby tam chodili posedět i normální prostě výletníci, přičemž měli samozřejmě možnost vidět tam filmové star, jako Adinu Mandlovou nebo Hanu Vítovou, Lídu Baarovou.
David MACHÁČEK, redaktor:
Od října 1929 stojí na vysoké skále na jižním okraji Prahy unikátní funkcionalistický komplex, Barrandovské terasy. Areál nechal ve zrušeném kamenolomu vybudovat otec našeho bývalého prezidenta Václav Maria Havel.
Zdeněk LUKEŠ, historik architektury:
Další atrakcí potom byl bazén, který byl přímo pod tou skalou dole a který byl zase velice oblíbený, i když moje máma mi vyprávěla, že tam byla hodně studená voda.
Zdeněk LUKEŠ, historik architektury:
Krásným prvkem taky byla skokanská věž železobetonová, která v takové pokroucené podobě je tam vlastně do dneška. Tu navrhl architekt Kolátor, který se specializoval právě na ty sportovní stavby.
David MACHÁČEK, redaktor:
Součástí teras byl také Trilobit bar navržený architektem Vladimírem Grégrem.
Michal BREGANT, ředitel Národního filmového archivu:
Pokud jde o nějaké jaksi kulturu večírků, tak existuje třeba velmi zdařilý opomíjený film, který byl natáčen právě v Trilobit baru, to je film, který se jmenoval Jak se krade milion.
Michal BREGANT, ředitel Národního filmového archivu:
Dneska stojíme uprostřed džungle, kde se vlastně už jenom těžko dají najít stopy toho původního konceptu. Ta myšlenka spočívala v tom, že na okraji tehdejší Prahy bylo možné zažít nějaké dobrodružství.
David MACHÁČEK, redaktor:
Dobrodružství se tu dá zažít i teď, ale už ne s Adinou Mandlovou. Bohémskou náladu si terasy drží stále. Například fotografové je využívají jako atraktivní kulisy. A na jednu z takových akcí jsme narazili i při našem natáčení. Největší slávu zažívaly Barrandovské terasy za první republiky. Po druhé světové válce je komunisti Havlovým v roce 1952 znárodnili a zpátky je prezident Václav Havel s bratrem Ivanem dostali o 40 let později.
Zdeněk LUKEŠ, historik architektury:
Chátrání té restaurace velice trápilo Václava Havla, pořád přemýšlel, co by se s tím dalo dělat a vím, že se obracel i na různé zahraniční investory. A vyšlo jim, že prostě to je nerentabilní. Že ta restaurace sama o sobě se neuživí.
David MACHÁČEK, redaktor:
Havlova rodina provoz ani opravu nezvládla. A tak po převodu restaurace na prezidentovu ženu Dagmar získává v roce 2003 horní část celého komplexu speciálně založená akciová společnost Barrandovské terasy. Řídí ji investor Michalis Dzikos, dvaapadesátiletý Čech, který se v Jablonci nad Nisou narodil řeckým rodičům. Historickou budovu chce opravit a vedle ní postavit hotel, který by měl vydělávat peníze na provoz celého areálu.
Ladislav KUBA, architekt; spoluautor návrhu hotelu pro Barrandovské terasy a.s.:
My jsme začali na projektu Barrandovských teras pracovat zhruba v roce 2004, čili už to bude 10 let. To, co my navrhujeme, to jsou vlastně ty červené části modelu. Kde je to jednak budova s dlouhodobým ubytováním, tady v té části, ve stopě původních Barrandovských teras, a na špici ostrohu potom budova hotelu.
David MACHÁČEK, redaktor:
Na rekonstrukce staveb z počátku 20. století a jejich úpravu na hotely se Michalis Dzikos specializuje. Ve vesnici Ratboř nedaleko Kolína opravil rodinné sídlo cukrovarnické rodiny Mandelíkovy, navržené Janem Kotěrou, a udělal z něho nový hotel. V Hradci Králové znovu oživil Kotěrův secesní hotel Okresní dům. A naposledy v Brně přestavěl někdejší Cyrilometodějskou záložnu na Zelném trhu na Hotel Grandezza. Všechny hotely fungují a s památkáři vychází liberecký investor dobře.
redaktor /citace: Zdeněk VÁCHA; Národní památkový ústav, Brno/:
"Z pohledu zájmů státní památkové péče lze tedy výsledek památkové obnovy hodnotit jako dobrý. Jen s méně podstatnými výhradami."
redaktor /citace: Jan ŽIŽKA; Národní památkový ústav - Středočeský kraj/:
"Obnovu vily s úpravami na hotel lze považovat za velmi zdařilou."
redaktor /citace: Jiří BALSKÝ; Národní památkový ústav - Josefov/:
"Na základě naší zkušenosti se jedná o důvěryhodného investora, který k věci přistupuje s respektem."
David MACHÁČEK, redaktor:
Majitel Barrandovských teras Michalis Dzikos se médiím vyhýbá a rozhovory neposkytuje. Pro náš pořad ale udělal výjimku. Chtěl jsem se zeptat, jak dopadla ta žádost o rozhovor a ty zaslané otázky.
asistentka Michalise Dzikose:
E-mail nám dorazil, pan Dzikos na to koukal, ale asi není v jeho silách se s váma sejít, ale pokusí se aspoň nějak po mailu, že by vám něco napsal, odpověděl.
redaktor /citace: Michalis DZIKOS; předseda představenstva spol. Barrandovské terasy/:
"Stavení povolení na přístavby ke stávajícímu objektu Barrandovských teras jsou vydána a jsou stále v platnosti. Hotel se jevil ve své době jako potřebný, protože jedna velká a jedna menší restaurace by těžko zvládly financovat údržbu a chod celého areálu. Hotel měl být čtyřhvězdičkový, tedy dostupnější pro širší veřejnost."
David MACHÁČEK, redaktor:
Trojrozměrný model je zatím to jediné, co z celého projektu vzniklo. Barrandovem ale zatím stále prorůstají břízky. Pro hotelový komplex má sice Michalis Dzikos už všechna potřebná povolení, ale o jeho budoucnosti mluví nejistě. A podrobnosti o financování celé akce prozradit nechce.
redaktor /citace: Michalis DZIKOS; předseda představenstva spol. Barrandovské terasy/:
"Projekt připravený ateliérem Kuba-Pilař je stále platný a jeho financování máme zajištěno. U soukromých projektů ale nebývá zvykem uvádět výši nákladů."
David MACHÁČEK, redaktor:
Oprava funkcionalistické restaurace má však začít co nevidět.
redaktor /citace: Michalis DZIKOS; předseda představenstva spol. Barrandovské terasy/:
"Na historickou budovu Barrandovských teras se zpracovává samostatný projekt, který je projednáván s Národním památkovým ústavem a uvažuje se se započetím opravy ještě v letošním roce."
Ondřej KUKRAL, architekt; spoluautor rekonstrukce Barrandovských teras:
Dneska stojíme před problémem, co z té budovy odbourat, co, jaké, jaké ty přílepky zrušit, kam teda jít až v té historické rekonstrukci té budovy. Co se týká té architektonické vizáže nebo tý podoby, tak věž, prosklená věž s vyhlídkovou terasou vždycky bude prosklená věž s vyhlídkovou terasou, protože to je, to je ta, to jsou ty terasy, to je to gró. To je ta atmosféra, to jsou, to je ta Adina Mandlová a Oldřich Nový, kterou tam člověk, kdykoli tam je, tak jako na něj ta doba dýchá.
Marek WOLLNER, moderátor:
Takoví byli Reportéři ČT. Na nových už pilně pracujeme. Budeme se těšit. Díky a na shledanou příště.