Tajemné beuronské umění, jeho stopy jsou i v Česku

Autor: Marta Jiroudková <marta.jiroudkova(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Zdroj: lidovky.cz , Vydáno dne: 08. 09. 2014



Beuronské umění. Pro mnohé tak trochu záhada. Zvláštní umělecký styl, který se náhle objevil v několika evropských zemích v posledních dekádách 19. století - a pak zase zmizel. Jeho stopy najdeme i na našem území. Novou uměleckou školu, která se promítla nejen do výtvarného umění, ale i do architektury, založili benediktinští mniši v jihoněmeckém opatství Beuron. dormeo
Když řád v roce 1880 Otto von Bismarck vypudil ze země, usadili se někteří mniši v emauzském klášteře na pražském Novém Městě. дормео

Kostel Panny Marie pak vyzdobili freskami, mozaikami a dalšími dekorativními prvky, z nichž některé přežily i vybombardování cenné gotické stavby na konci druhé světové války, a vy si je dnes můžete společně s výstavou prohlédnout. Jednou z nejvýznamnějších památek beuronské umělecké školy nejen u nás, ale v celé Evropě, se však stala jiná stavba - klášter sv. Gabriela s kostelem Zvěstování Panny Marie v Holečkově ulici na pražském Smíchově. Vážný, ale působivý

Základy beuronského stylu položil benediktinský mnich Peter Lenz z Hohenzolernu, známý pod řeholním jménem Desiderius Lenz (1832-1928). Dalšími významnými osobnostmi byli malíři Gabriel (Jakob) Wüger a Jan Verkade (P. Willibrord). Inspirací bylo raně křesťanské umění a také odkaz dávných kultur, zejména starověkého Egypta. V architektuře pak především románský styl. Byla to tedy kritická reakce na romantismus a manýrismus, který v té době dominoval křesťanskému umění a architektuře.

Ptačí pohled na smíchovský areál sv. Gabriela

Beuronské obrazy představují většinou strnulé postavy světců, temné barevné tóny v kontrastu s azurově modrou, světle zelenou a zlatou. Výrazný je geometrický dekor i motivy, převzaté z egyptských nebo raně křesťanských maleb. Díla - sochařská, malířská i užité umění - vycházela z Lenzových kánonů.

Vážný, ale působivý beuronský styl byl blízký i představitelům nastupující secese, proto ani nepřekvapí, že se jeho představitelé - architekti Otto Wagner, Josef Maria Olbrich a Jože Plečnik nebo výtvarníci Kolo Moser či Gustav Klimt (u nás pak Alfons Mucha či František Bílek) - touto tvorbou benediktinů inspirovali. Plečnik dokonce v roce 1905 uspořádal společnou výstavu představitelů secese a beuronského umění v Olbrichově pavilonu na vídeňském Karlově náměstí. Ostatně i u Plečnikových sakrálních staveb ve Vídni, Praze i Lublani lze beuronské motivy snadno odhalit a v jeho domě ve slovinské metropoli je i soška bohyně Isis, která je pro tento styl častým symbolem.

Klášter sv. Gabriela na Smíchově byl postaven za finanční prostředky Gabriely Swéerts-Sporckové na svahu poblíž zahrady Kinských a byl určen pro řádové sestry benediktinky, z nichž některé pracovaly v ateliéru malby, výšivky nebo fotografie (dodnes je tu v severním křídle velké ateliérové okno). Velkoryse koncipovaný areál v neorománském stylu s průčelími z neomítaných žlutých cihel byl vybudován v letech 1888-1891 podle návrhu belgických benediktinských mnichů Hildebranda de Heptinna a Gislena Béthuna, na výzdobě se podíleli sám Lenz a také Verkade.
Stavbě měla dramatický osud.

Již v roce 1919 se řádové sestry - většinou Němky - přestěhovaly do Rakouska, část zařízení si vzaly s sebou a areál prodaly československému státu. Sídlilo pak v něm ředitelství pošt a telegrafů, které nechalo zastřešit rajský dvůr. Méně šťastné byly pozdější zásahy v komunistické éře, kdy zde byla zřízena centrální evidence poštovních složenek. Kostel však zůstal ušetřen, i když nesloužil svému účelu a byl na dlouhá desetiletí nepřístupný.

Německé stopy na Smíchově. Plastika sv. Gabriela byla umístěna na stříšce... Gabriel se vrací

Nyní se situace začíná rychle měnit: v části kláštera má být poštovní muzeum a je tedy možnost zrestaurovat alespoň to, co se dochovalo - například odkrýt původní výmalbu kazetových stropů, repasovat okna a samozřejmě odstranit bezcenné dodatečné vestavby. Kostel Zvěstování Panny Marie již nyní prochází postupnou obnovou. Restaurují se fresky, opravují varhany a vrací se dokonce i část unikátního zařízení, které velkoryse poskytly sestry benediktinky, jež dnes sídlí ve sv. Johannu u štýrského Herbersteinu. Podle původní Lenzovy kovové plastiky patrona kláštera byla restaurátory Karlem a Petrem Holubovými zhotovena přesná kopie, která se vrátí nad vstup do chrámu (dnes ji můžete vidět na výstavě v Emauzích).

A kde se ještě na našem území můžeme setkat se stopami beuronského umění?Například hned naproti přes Holečkovu ulici stojí kostelík Sacre Coeur, další stavby najdeme v Praze-Řepích (nedávno renovovaný interiér kostela sv. Rodiny), v Českých Budějovicích, Teplicích, Hradci Králové nebo Opavě, kde stojí neorománský kostel v areálu Mariana.

Další příklady beuronské architektury jsou k vidění v blízkém zahraničí. Nejvýznamnější je Lenzova kaple sv. Maura nedaleko původního beuronského kláštera, další stavby jsou pak rozptýleny po Rakousku, Německu, Itálii a Chorvatsku. Najít je ale lze i ve vzdálenějších končinách: v Jeruzalémě a dokonce i Brazílii nebo USA.

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde