Během povstání měli obránci Prahy k dispozici několik německých obrněných vlaků, které byly nazývány Praha, Moskva, Stalin, Žižka, Blaník a podobně. Díky nim bylo možné ostřelovat německé posádky, které se blížily ku Praze. Nahradili tak tanky a obrněné transportéry, kterými povstalci nedisponovali. Nejčastějším pohonem byly civilní lokomotivy řady 456.0, kterým železničáři přezdívali Krasin. Vzory maskování odpovídaly vojenským předpisům pro jaro (zelená, žlutá a červená barva). Ne každý vlak však toto maskování dodržoval. Obrněné vlaky byly získávány zejména ve výtopnách či na nádražích, kde byly opravovány, vyzbrojovány a zároveň na nich nastupovala i posádka. Na kulometné vagony byly upravovány i vozy na uhlí. Po skončení války byly vlaky využity při obsazování pohraničí, kde působily až do listopadu 1945.
Obrněné vlaky operovaly také na území Prahy 5. Prvního z nich se vzbouřencům podařilo ukořistit na Smíchovském nádraží krátce po vypuknutí povstání. Vlak měl dva kanóny ráže 20 mm a dva protiletadlové kulomety – trojčata ráže 177 mm. Pod vedením štábního strážmistra Josefa Kouby okamžitě vyjel na železniční most a ostřeloval pravý břeh mezi železničním mostem a mostem Palackého, kde sídlila posádka SS. Po jejich kapitulaci se soustředil na kasárny Schupo na Nádražní ulici č. 16, poté na posádku SS depa v čísle 10.
Druhý vlak se podařilo zajistit ten samý den odpoledne. Měl dva protiletadlové kanóny ráže 20mm a dva dvouhlavňové kulomety ráže 17 mm. Posádka s ním operovala v prostoru nádraží.
Třetí vlak ukořistili Walterováci a další bojové skupiny na nádraží v Jinonicích. Vlak měl opustit Prahu, ale povstalci vytrhali kolejnice směrem k Buštěhradu i ke Smíchovu. Dále také přerušili telefonní spojení s nádražím. Velitel vlaku žádal čas na rozmyšlenou kapitulace. Němcům se však podařilo připojit lokomotivu a vyjet. V zápětí si však všimli vytrhaných kolejí. Nedodržení slova velitele vlaku vedlo k zahájení bojů. Když posádka viděla marnou situaci, prchala za palby kulometů směrem k Prokopskému údolí. Po příchodu dalších 50 mužů ze Štefánikových kasáren se posádka nakonec vzdala. Zajatci pak byli drženi ve Waltrovce. Vlak byl skvěle vyzbrojen, protiletadlová děla však posádka ještě stačila zničit. I tak se ve vlaku nacházelo několik pancéřových vozů s protiletadlovými kulomety a velké množství ručních zbraní a střeliva.
Druhého dne povstání jsou zformovány dvě vlakové čety. Další četa s ručními zbraněmi hlídá prostor nádraží. Vlaková četa operující na trati Zlíchov- Radotín staví na tramvajové smyčce na Zlíchově barikádu ze železničních vozů, které později zabrání jednotkám SS proniknout do Prahy. V odpoledních hodinách jeden z vlaků sestřelil nepřátelské letadlo, které bombardovalo Prahu.
Následujícího dne jeden z vlaků ostřeluje Podolí, při útoku je vlak poškozen. Druhý vlak vyjel na pomoc chuchelským obráncům, kam mířily německé tanky. Po několika minutách boje byl však 18x zasažen a nadobro vyřazen z bojů. Osádka se stáhla zpět na smíchovské nádraží. Na jeho místo byl následně nasazen vlak z Jinonic, který byl mezitím na nádraží připravován k bojové činnosti.
Dne 8. května byly evakuovány všechny civilní osoby v okolí smíchovského nádraží, které je pod silnou palbou z Pankráce. Němci mezitím postoupili až na Barrandov, na několik hodin je zadržela barikáda ze železničních vozů na tramvajové smyčce. Pancéřové vlaky operovaly na jinonické a chuchelské trati a na železničním mostě. Náhlým výpadem vlaku ukrytého za budovou skladiště se ve večerních hodinách podařilo zničit ostřelovače z Pankráce. Němci obsazují Hlubočepy a Dívčí hrady.
Poslední a nejkrvavější boje povstání probíhaly dne 9. května na Zlíchově a v Hlubočepích. Obrněný vlak zneškodnil těžký kulomet a jeho posádka vedená Josefem Koubou také eliminovala posádky obrněných vozidel a donutila k ústupu německé tanky. Do večerních hodin pak oba vlaky pročišťovaly oblast Hlubočep. K významnějším bojům už nedošlo.
Obrněné vlaky na Smíchově
