Poslední kázání v kostelíku sv. Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí sloužil v roce 1891 o pouti kaplan Fr. Tauš a poslední mši svatou smíchovský farář Vincenc Švehla dne 12. října. Shromáždilo se velké množství lidí i Smíchovská městská rada. Mezi jinými farář pravil k přítomným zástupcům obce: „Dnes naposled mám Vám hlásati slovo Boží s tohoto posvátného místa, dnes naposledy má býti v tomto kostele oběť mše sv. .... Když vyrostlo město naše a malý tento kostelík pro značný počet přifařených duší nestačil, Vy, postarali jste se nám o nový, nádherný chrám sv. Václava, do něhož nyní úplně přesídliti se máme. Opustíme toto svaté místo, kde pod ochranou patronů našich, sv. Filipa a Jakuba, často jsme se shromažďovali. Bylo by od nás všech nevděčným, kdybychom s tímto místem měli opustiti patrony, ty světce, kteří nám tolik milostí u Boha zjednali. Nad naším městem, městem to živých, povstalo v krátku město nové na Malvazinkách, město, v němž již dnes v tisících příbytcích zbudovaných v chladném lůnu země odpočívají ti, již s námi zde na zemi úzce spojeni byli, a toto město našich drahých zesnulých posud nemá kostela. A proto jménem svým a jménem svých milých osadníků vznáším k Vám prosbu, abyste nám za tento zbořený kostel dali nový kostel na Malvazinkách, který by byl posvěcen patronům tohoto kostela: sv. Filipu a Jakubu.“ Starosta Elhenický této prosbě vyšel vstříc. Prvních 100 zlatých na výstavbu kostela věnoval známý podporovatel katolických snah Josef Novotný-Fišer. Prostředky nevybrané na darech doplnila městská pokladna.
Materiál ze zbořeného kostela byl převezen na Malvazinka a upotřeben při stavbě nového kostela. Základní kámen ke stavbě hřbitovního kostela byl položen smíchovským farářem Vincencem Švehlou 13. 9. 1894 a za necelé dva roky poté 28. 5. 1896 byl biskupem Ferdinandem Kalousem vysvěcen. Základem románského chrámu je prodloužený kříž. Z původní výzdoby starého kostelíka na Arbesově náměstí dodnes zdobí chrám socha Spasitele v jeho průčelí a sochy sv. Filip a Jakub a na arkádách po stranách kostela.
Zvony z roku 1493 a z 15. století byly do kostela přeneseny ze zrušeného smíchovské kostela sv. Filipa a Jakuba. Byly rekvírovány za II. světové války, ale byly ze shromaždiště zvonů v Praze na Maninách vráceny a po válce zavěšeny v kostele sv. Václava na Smíchově.
2 zvony z roku 1896 měly průměr 40 a 37 cm a hmotnost 50 a 40 kg. Byly rekvírovány za 1. sv. války.
Bohoslužby se zde konaly, mimo pohřbů, pouze 3x do roka – v neděli po svátku patronů kostela, o dušičkách a v květnu při májových slavnostech. Pravidelné nedělní bohoslužby zde byly zavedeny teprve na podzim roku 1928. Bohužel byly několikrát na kratší či delší dobu zrušeny. Od nástupu P. Jana Paulyho (pozdějšího prvního smíchovského arciděkana a papežského preláta) na místo faráře chrámu sv. Václava se začala výrazně měnit podoba interiéru baziliky. Dnešní podoba chrámu pochází z této doby. V roce 1913 byla vymalována apsida. Nástěnné malby jsou od Josefa Scheiwla, Zikmunda Rudla a Bohumila Paši, socha sv. Václava od Ludvíka Šimka.
Pohled z věží kostela naleznete zde
Literatura: Kybylová, Ludmila. Lunga, Radek. Vácha, Petr. Pražské zvony. Praha: Rybka Publisher, 2005.