V roce 1679 řádila v Praze jedna z nejhorších morový epidemií, která kdy postihla země české. Vlašský špitál z Malé Strany proto kupuje dvorec ve vsi Dolní Košíře a vinici u Motolského potoka zvanou „Polidorka“, kde zřizuje pohřebiště a lazaret pro nakažené obyvatele. O nemocné se obětavě starají členové řádu Tovaryšstva Ježíšova, kteří také slouží mše v lazaretní kapli Narození Panny Marie. Všichni za svou obětavost zaplatili životem. Pohřebeni byli do společného hrobu, který se nalézal v místech dnešního kostela Nejsvětější Trojice. Po skončení epidemie se hřbitov již nepoužíval, na neohrazeném pohřebišti se volně pásl dobytek.
To se však nelíbilo primátorovi Menšího města Pražského Janu Dietzlerovi z Dietzfeldu, který si v roce 1703 od tehdejšího městského malostranského hejtmana vyžádal povolení k vystavění nové kaple a zároveň i oplocení pohřebiště. Jeho jedinou podmínkou bylo, aby zde mohli být pochováváni farníci sv. Václava z Malé Strany. Kaplička sv. Rocha, patrona moru, byla postavena ještě v témže roce a byla majetkem města Prahy. Jednalo se o klenutou stavbu ukončenou šestihrannou kopulí. Na klenbě pod světlíkem se nacházela fresková legenda o sv. Rochovi. Kaplička byla později chodbou spojena s kostelem Nejsvětější Trojice. Dochovala až do roku 1951, kdy byla zbořena kvůli rozšíření Plzeňské třídy.
Kaple Narození Panny Marie v bývalém lazaretu mezitím zanikla. Proto byla na jejím místě postavena kolem roku 1715 kaple nová, která nesla název Nejsvětější Trojice. Už kolem roku 1724 však byla přebudována dle plánů stavitele Kiliána Ignáce Diezenhoffera (1689- 1751). Kaple byla spravována farářem u sv. Václava na Malé Straně. Prameny však uvádějí, že roku 1818 již měla svého vlastního administrátora Liboria Kiewettera, o rok později je ale přidělena faře sv. Filipa a Jakuba na Smíchově.
V roce 1784 vydává Josef II. dvorní dekret, kterým se zakazuje pohřbívat mrtvé ve městech. Původně morový hřbitov v Košířích se tak až do roku 1884 stává společným pohřebištěm Malé Strany, Hradčan i Smíchova. Kaple Nejsvětější Trojice již potřebám nedostačuje, a proto je na jejím místě 20. června 1831 položen základní kámen nového svatostánku nesoucího stejné jméno. První na kámen třikrát poklepal kníže Rudolf Kinský následován dalšími významným osobnostmi. Chrám je vysvěcen je o šest let později, 22. října 1837. Stavební náklady jsou hrazeny ze sbírky „Malostranského bratrstva lásky k bližnímu“ konané při hojně navštěvovaných májových slavnostech Vzkříšení pořádaných malířem a spisovatelem Václavem Františkem Velebou. Dále přispěl také pasovský biskup Leopold Thun-Hohenstein (1748 – 1826), majitel nedaleké usedlosti Cibulka, který ve zdejší kapli slavil 14. září 1822 svou sekundici. Při této příležitosti věnoval větší obnos na zbudování prostornější kaple. Veškeré prostředky určené na výstavbu kostela byly však utraceny na stavbu samotnou, na vnitřní výzdobu tak dle slibu svého předchůdce přispívá císař Ferdinand I.
Kostel Nejsvětější Trojice je zbudován ve stylu pozdního empíru. Kámen na stavbu dodal Strahovský klášter, zeď je v nejslabší části silná 1,20 m. Hlavní průčelí jednolodní budovy je zakončeno trojúhelníkovým štítem, za nímž v ose vystupuje věž z hrotitou střechou. Pod okenní římsou jsou umístěna segmentová okna, jimiž procházející světlo odrazem od stropu osvětluje kostelní prostor. Zajímavé je i vnitřní vybavení svatostánku. Hlavní oltář zdobí nedokončené dílo Františka Hořčičky (1776 – 1856) z roku 1837 zobrazující Poslední soud (mrtví k soudu za hlaholu andělských polnic z mrtvých vstávají). Umělec na něm údajně spolupracoval s Václavem Mánesem. Na levém prostředním oltáři se nachází obraz sv. Anny s malou Marií a sv. Jáchymem – kopie obrazu P.P. Rubense od Jiřího Filipa Mazance (1637 – 1684). Na pravé straně je umístěn oltář sv. Kříže s obrazem od Leoparda Blankarta z roku 1787 s názvem Povýšení sv. Kříže též inspirovaný dílem vlámského malíře. Dále stěny zdobí obrazy Cesta do Emauz či Smrt sv. Františka Xaverského. Některé z těchto obrazů, mešní inventář a varhany, na které možná hrál samotný W. A. Mozart, pravděpodobně patřily do vybavení bývalé kaple. Křtitelnice je kamenná, pravděpodobně zhotovená ze sliveneckého mramoru.
Velkou pohromu pro kostel znamenala průtrž mračen v červenci roku 1955. Budova byla díky svému umístění pod hranicí terénu zatopena do výše jednoho metru. Zničeno bylo mj. i dřevěné víko křtitelnice. Při instalaci podzemního topení pak byly nalezeny základy starší církevní stavby o rozměrech 4x 7 sáhů.
Kostel patří až do roku 1859 smíchovské farnosti, poté je košířským duchovním správcem jmenován pozdější smíchovský farář Vincenc Švehla, po něm Mikuláš Kirschbaum, pak Eduard Švehla, Vaněček, Urbanides a Alois Kramer. Dnes patří kostel do košířské farnosti, duchovním správcem je Zdeněk Lohelius Klindera, Th.D., O.Praem.
Literatura: P., M. Košířský kostel Nejsvětější Trojice. Podle Karmelitského kalendáře a s vydatnou pomocí p. Klouda. PAULY, J. Památník města Smíchova. 1.st ed. Praha, 1898. NOVOTNÝ, A. Malostranský hřbitov v Praze : hřbitov národních buditelů. 1.st ed. Praha : Státní tělovýchovné nakladatelství - skupina kulturních a přírodních památek, 1955. SOKOL, M. Malostranský hřbitov. 2.nd ed. Praha : Klub přátel starého Smíchova, 1940.
Kostel Nejsvětější Trojice (Plzeňská)
