Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 18. 11. 2018   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Jaroslav Hašek (*30. 4. 1883 Praha, †3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou)

Vydáno dne 04. 09. 2007 (8089 přečtení)

Prozaik, publicista a novinář, největší český humorista. Podobně jako jeho vrstevník spisovatel Franz Kafka (1883-1924) reflektoval i Hašek rozporuplnost a absurditu moderního světa. Prošel obdobím anarchismu, bojoval v československých legiích v Rusku, dezertoval z nich a vstoupil do Rudé armády, v roce 1920 se vrátil do vlasti.

Snad žádného českého spisovatele neprovázela tak příkrá a protikladná hodnocení jako právě jeho. Básník Viktor Dyk upozorňoval, že  Haškovo dílo má negativní vliv na armádu mladého československého státu. K těm, kdož  Haška odmítali, se řadil i Arne Novák a katolicky orientovaný Jaroslav Durych. Naopak Ivan Olbracht napsal: „Nejde jen o neodolatelný humor, nejde jen o nejžhavější satiru, nejde jen o to, že Hašek nám ukázal v smíchu celou ničemnost, surovost a nesmyslnost války, jde o více: Hašek dal světu nový lidský typ. Snad se dají na prstech spočítat lidské typy, které se v literatuře v nejrůznějších obměnách vždy znovu opakují, od Dona Quijota, Hamleta a Romea přes Fausta až po Oblomova a Aljošu Karamazova. K nim přistupuje v nejnovější době Švejk.“

 Život a dílo

Jaroslav Hašek vyrůstal v rodině středoškolského učitele (suplenta), který toto pedagogické působení vyměnil za místo bankovního úředníka. Neutěšené dětství v nuzném prostředí se zapsalo natrvalo do jeho životního profilu. Protože se jako gymnasista zúčastnil politické demonstrace, byl ze školy vyloučen. Učil se drogistou a v letech 1899-1903 vystudoval Českoslovanskou obchodní akademii v Praze. Stal se úředníkem v bance Slavia, avšak podobná kariéra ho nelákala. Byla to doba, kdy české prostředí žilo anarchismem, zdůrazňujícím neomezenou svobodu člověka.  Haška tato vlna zasáhla naplno. Lákal ho bohémský život se svou neomezenou volností: stal se vlastně tulákem, který na svých cestách převážně pěšky prošel takřka celou střední Evropu a dostal se až na Balkán. Ovlivnilo ho prostředí pražských kaváren, kabaretů a hospod. Za svoji anarchistickou činnost se dostal v roce 1907 na krátký čas i do vězení. Od roku 1908 se postupně živil redigováním časopisů Ženský obzor (1908) a Svět zvířat (1910) a jako přispěvovatel Českého slova. Humoresky, které posílal do oficiálních deníků a zábavných listů (Národní listy, Světozor, Veselá Praha), zesměšňovaly standardní způsob života a jeho dobové společenské konvence. Parodoval volební kampaň a politické poměry tím, že v roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Haškův vztah ke kabaretům se projevoval i v jeho tvorbě: spolupracoval s Františkem Langerem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dokonce i sám v kabaretech účinkoval:  A tak se dával v divadelním sále Zvěřinovy restaurace na Újezdě u smíchovských kasáren kus Hora Olivetská aneb Výprava Čechů v Jeruzalémě. Veliká hra výpravná, místy též drama o třech aktech. Sepsali: Jaroslav Hašek, František Langer, Josef Mach. Autoři hrají. Děj v Jeruzalémě za doby současné. Byla to doba, kdy do Prahy přichází z Paříže přes Německo nový druh umění – kabaret. Ten který produkoval Hašek měl intelektuální obsah, těžil z dada. Byl zaměřen na politické aktuality formou legračních narážek, které se mnohdy nevymykali ani pokleslému perifernímu vkusu nízké zábavy vyhovující denním návštěvníkům pražských hostinců... (Radko Pytlík).  Haškovo literární dílo začínalo drobnými cestopisnými povídkami, črtami a humoreskami, které vycházely nejprve časopisecky, později i v knižní podobě: Májové výkřiky (1913 – sbírka básní, společně s L. H. Domažlickým), Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912) , Trampoty pana Tenkráta (povídky, 1912),  Průvodčí cizinců a jiné satyry z cest i z domova (1913), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915)V roce 1915 Hašek dobrovolně narukoval k 91. pluku do Českých Budějovic, s nímž odešel na frontu do Haliče. Ještě téhož roku se dostal do ruského zajetí, posléze vstoupil do československých legií a stal se dopisovatelem legionářského časopisu Čechoslovan. Legie však po čase opustil a vstoupil do Rudé armády, kde působil jako politický komisař v Simbirsku. Do Prahy  se vrátil v roce 1920 bez hmotných prostředků,  s podlomeným zdravím a s ruskou ženou Šurou, kterou vydával za kněžnu, aniž se stačil předtím rozvést s první manželkou. Příležitostně se živil v kabaretu Červená sedma E. A. Longena,  navraceje se tak k literární práci kabaretní, ale i k původnímu předválečnému bohémskému způsobu života. Po žižkovských hospodách psal, podporován Frantou Sauerem (1882-1947), a v sešitech a na pokračování vydávat své vrcholné dílo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1, díl vyšel 1921,  2. a 3. díl 1922, 4. díl  posmrtně 1924), které však již nestačil dokončit. Na naléhání svého přítele malíře Jaroslava Panušky odejel do Lipnice, aby měl větší klid pro psaní. Tam ho zastihla smrt.  

 
 
Pražské stopy

Haškovi životopisci pracně zjistili, že bydlel v Praze postupně  na třiceti dvou místech. Chlapecká léta jsou spjata s Horním Novým Městem. Narodil se ve Školské ulici v domě čp. 1325, zanedlouho se jeho rodiče odstěhovali do Ječné čp. 548, do domu U Švantlů. V příštím roce bydlel na Karlově náměstí v domě U Podušků (čp. 313), pak na rohu Sokolské ulice a Na bojišti, dále ve Štěpánské, Lípové a teprve koncem století se usadil na Královských Vinohradech. V letech 1909-1911 bydlel na okraji Košíř pod Klamovkou ve vile U Dermatinky č. 2/1125, v níž byla redakce časopisu Svět zvířat, kde pracoval jako redaktor za měsíční honorář 30 zlatých.  Setrval zde až do doby, kdy na jeho mystifikace, jež se týkaly neexistujících zvířat a dalších smyšlenek, začaly reagovat odborné časopisy.  Haškovo zdejší působení  pak skončilo výpovědí, ale autor si odtud odnesl bohaté zkušenosti a náměty k další tvorbě. Děj jeho povídek z té doby se často odehrává přímo v Košířích a v blízkém okolí, jako v případě povídky Moje přítelkyně Julča, o „roztomilém“ psohlavém paviánu: „Mohli též tvrdit, kdy si později jednou v noci udělala výlet na Malvazinky do hřbitovní kaple a houpala se tam na zvonu, že šla zvonit umíráčkem za onoho zřízence elektrických drah, kterého před chvíli potkala a vzala mu čepici, z čehož dobrého muže ranila mrtvice. Bylo to však velmi milé stvoření. Přinesla mně tenkrát, abych se nezlobil, ze hřbitova plechovou tabulku: ´Zde odpočívá můj milovaný manžel. Těš se na shledanou!´“ Povídky z této Haškovy životní etapy vyšly v jeho v knize O dětech a zvířátkách (1960). V roce 2005 byl na Žižkově odhalen jezdecký pomník Jaroslava Haška, dílo Karla a Karolíny Neprašových.

 
Zajímavosti

Podle Haškovy básnické prvotiny Májové výkřiky,  vydané v roce 1903 společně s Ladislavem Hájkem,  vyšel v Československém spisovateli v roce 1972 stejně zvaný 11. svazek Spisů Jaroslava Haška, kde kromě citované prvotiny jsou zařazeny drobné prózy, (črty, povídky, fejetony a causerie čili vtipné úvahy o nějakém problému). Svědčí  o tom, že Hašek.dovedl literárně zpracovat jakékoli téma s vlastním humorným zabarvením, sarkasmem a také s jistou dávku lyriky, ale i s umem, jenž mu umožňoval proniknout do smýšlení prostého člověka. Hašek  si dovedl všímat i věcí veřejných a nebál se kritizovat rozhodování radních, zda v jejich městečku založit sad nebo vydláždit náměstí. A tak dříve než byl na náměstí zřízen sad, byl zde zasazen kámen a na něm zlatým písmem vyryto: „Ku cti a slávě městečka Nového Kmínova založily tento sad slavná městská rada a slavný výbor… Pak následovala jména všech členů městské rady i výboru. A když se na památníku objevila prasečí hlava a byla tak zesměšněna celá městská rada, byl památník z náměstí odstraněn…“ Na  jiném místě ve fejetonu Pan starosta Dr. Groš, zesměšňoval vybavování Obecního domu v Praze přepychovým inventářem do kuchyně za velkou sumu peněz:  Od té doby splývá mně dr. Groš v jednu hromadu se vznešenou kuchyní. A je také úplně správné, že se obecním zřízencům a úředníkům za starostování pana Groše, „groše nepřidá.“  „Co je to groš, to snad víte… Obec jen neúnavně ždímá“.

 
 
Reflexe

V anketě D36 Co je pro vás Jaroslav Hašek?,  Karel Čapek napsal:   „Na školách nám říkají, že humor je koření. Dnes se mi zdá spíš, že humor není žádná přísada, nýbrž jisté základní vidění světa. Hašek měl humor. Hašek byl člověk, který viděl svět. Mnoho jiných o něm jen píše...“ Zdeněk Nejedlý v téže anketě uvedl: „Haška vidím především jako člověka, jak jsem ho znal. Dobrého, teplého, jemuž humor byl projevem dobré lásky k lidem. I v jeho díle ho proto tak vidím. A přiznávám se, že nejraději mám jeho drobné povídky. Tam je Haška nejvíce. Švejk je pak projekce toho do velkého dění světové války. Víc lásky k smavému člověku než nenávisti k mocným. Odtud však snad právě ten silný pozitivní jeho vliv, i jeho revoluční účin. Vším je mu člověk a nic forma…“

 

L: Radko Pytlík: Toulavé House, MF 1964; Dagmar Bronceová: Kniha o Praze 5, MILPO 1996; Vladimír Kovařík: Literární toulky Prahou, Albatros 1980


Související články:
Zdeňka Baldová (* 20. 2. 1885 Česká Třebová, + 26. 9. 1958 Praha) (31.03.2008)
Karel Hugo Hilar (*5. 11. 1885 Sudoměřice u Bechyně, † 6. 3. 1935 Praha) (31.03.2008)
Václav Maria Havel (*12. 9. 1897 Zběšičky (okr. Tábor), †22. 7. 1979 Praha) (06.11.2007)
Miloš Havel (* 3. 11. 1899 na Zderaze u Prahy, †25. 2. 1968 Mnichov) (25.09.2007)
Karel Hašler (* 31. 10. 1879 Praha Zlíchov, † 22. 12. 1941 Mauthausen, Rakousko) (24.09.2007)
Jan Gillar (*24. 6. 1904 Příbor na severní Moravě, † 7. 5. 1967 Praha) (10.08.2007)
Julius Fučík (* 23. 2. 1903 Praha Smíchov, † 8. 9. 1943 věznice Berlín-Pötzensee) (10.08.2007)
Vojtěch Alberto Frič (٭ 8. 9. 1882 Praha, † 4. 12. 1944 Praha) (10.08.2007)
Karl Egon Ebert (*5. 6. 1801 Praha, † 24. 10. 1882 Praha Smíchov) (12.06.2007)
Teresie Duchácká (* 24. 9. 1855 Praha Smíchov, † 14. 2. 1930 Praha Smíchov) (22.05.2007)
František Drtina (* 3. 10. 1861 Hněvšín u Nového Knína, † 14. 1. 1925 Praha) (16.05.2007)
Leopolda Dostalová (*23. 1. 1879 Praha, †17. 6. 1972 Praha) (16.05.2007)
Kilián Ignác Dientzenhofer (1. 9. 1689 Praha - Malá Strana, †18. 12. 1751 Praha - Malá Strana) (26.04.2007)
Marina Ivanovna Cvetajevová (* 26. 9. nebo 8.10. 1892 Moskva, † 31. 8. 1941 Jelabuze v Tatarské autonomní oblasti) (26.04.2007)
Václav Brožík (* 3. 5. 1851 Železný Hamr u Třemošné na Plzeňsku, † 15. 4. 1901 Paříž) (21.04.2007)
Bratři Antonín Victor a Victor Barvitiové (10.04.2007)
Joachim Barrande (*10. 8. 1799 Sangues, jižní Francie † 5. 10. 1883 Frohsdorf u Vídně) - 4. osobnost z cyklu Slavné.... (01.04.2007)
František Bakule (*18. 5. 1877 Lidmovice u Vodňan,†2. 6. 1957 Praha) - 3. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (25.03.2007)
Jakub Arbes(*12. 6. 1840Smíchov,† 8. 4.1914 Smíchov) (16.03.2007)
Mikoláš Aleš (*18.11.1852 Mirotice, †10. 7. 1913 Praha) - 1. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007)
Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007)
Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich