Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 18. 11. 2018   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Karel Hašler (* 31. 10. 1879 Praha Zlíchov, † 22. 12. 1941 Mauthausen, Rakousko)

Vydáno dne 24. 09. 2007 (7984 přečtení)

Legendární český písničkář, kabaretiér, herec, libretista, překladatel, režisér a tvůrce operet (Dcera druhé roty, Americký hotel). Nejznámější byla Hašlerova písňová tvorba, jež zahrnuje skladby lidového i operního charakteru, kuplety, vlastenecky laděné a taneční písně.

Složil okolo  stovky písniček, z nichž některé zlidověly a zpívají se dodnes. Počátkem první světové války se proslavil písničkou:  Když jsem mašíroval přes hranici… Zařadil se mezi mistry českého kabaretu, jako byl Eduard Bass, Emil Artur Longen, Ferenc Futurista  nebo Vlasta Burian. Za války se naučil využívat kabaretní scény k aktuálním zpívaným posměškům. Opustil idylku starých zámeckých schodů a písničkami se trefoval do politiků, „rychlých“  vlastenců i šmelinářů. V období němého filmu a posléze zvukového vytvořil řadu významných charakterních rolí ve filmech  Batalion, Písničkář (tady poprvé zazněla Ta naše písnička česká…, která se stala neoficiální českou hymnou v dobách dobrých i zlých) a Za ranních červánků. Zahynul v koncentračním táboře jako oběť nacistické perzekuce. 

 
   
Život dílo
Narodil se v činžovním domě  čp. 242/33 v ulici Na Zlíchově v Hlubočepích. Rodiče pracovali v nedaleké sklárně Josefa Inwalda, která patřila k největším sklářským podnikům v Čechách. Při sklárně na Zlíchově tehdy byl vedle brusíren, malíren a ryteckých dílen i provoz na leptání skla. Dnes jsou všechny budovy v důsledku výstavby tunelu Mrázovka a jeho napojení na Barrandovský most již zcela zničeny. Měl se stát rukavičkářem, ale před vyučením se rozhodl pro jinou dráhu. Lákalo ho divadlo a kabaret. Nejprve ochotničil po pražských hostincích, poté působil u smíchovské Švandovy společnosti, prošel řadou dalších venkovských štací, krátce hostoval v Brně a ve Slovinském zemském divadle v Lublani. Rozhodujícím pro jeho budoucnost bylo setkání s hudebním skladatelem Rudolfem Frimlem (1879-1972), který od  roku 1906 žil v USA.  Nejen že se zahleděl do jeho sestry Zdeny, kterou si vzal, ale Friml v něm vyvolal touhu komponovat písničky. V roce 1903 mu Jaroslav Kvapil nabídl angažmá v Národním divadle (Romeo, Chlestakov, Vocílka aj.), kde působil až do roku 1915, kdy dostal výpověď pro zmeškané představení. Zároveň působil  jako ředitel kabaretu Lucerna, posléze hrál a zpíval v Rokoku a ve Varieté. Poprvé s vlastními písničkami vystoupil v roce 1908 v restauraci U Slona: Večer za Strahovskou bránou se zpívá dodnes. A pak následovaly další skladby: Ty petřínské stráně, Když nad Prahou se večer uklání, Strahováček, U svatého Matěje, Staré Zámecké schody. Hašler geniálně rozezvučel lidový tón, který bavil i dojímal, a ke zpěvu uměl strhnout celé hlediště, celý lokál. Jeden popěvek vypustil do světa s refrénem Kampak na nás, bolševici... a znectil v něm Šmerala i Lenina, což po roce 1948 vedlo k zákazu jeho tvorby. Údajně pro maloměšťácké vlastenčení, sentimentalitu a vyjadřování  protisovětských a protikomunistických nálad. Hašlerův soukromý život nebyl příliš šťastný, jeho bohémský život se manželce Zdeně nezamlouval, hádali se o výchovu synů Karla a Gina, manželství se rozpadalo a od poloviny 30. let žili odděleně. V období protektorátu sice pokračoval u filmu, ale jeho starý přítel František Spurný ho přesvědčil, aby obnovil „kabaretní zájezdy po vlastech českých a písničkami těšili i posilovali“.  Hašler souhlasil, jenže se v něm ozval starý zvyk vyřizovat si  účty s politickou mocí, a jeho parodie na období protektorátu Bőhmen und Mähren gestapo nemohlo přeslechnout. Poprvé si pro něj přijeli na natáčení filmových exteriérů Drdova Městečka na dlani. U výslechů ho drželi tři dny, pak ho pustili s varováním, aby si dal pozor. Nedal. Vrátil se na natáčení a po večerech v hospodě všechny bavil dalšími ostrými parodiemi. Rudolf Deyl starší, Hašlerův dlouholetý přítel, některé zaznamenal. Stačí ocitovat aspoň sloku jedné z nich, zpívané na melodii Hochů od Zborova:
 Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte,
vy se odtud domů nikdy nevrátíte.
Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky,
budou pro  vás plakat otcové i matky.
Zůstanete tady jako bídné trety,
budou pro vás plakat Gertrudy i Grety…
Odpoledne 2. září 1941 přijelo na natáčení filmu v Železných horách gestapo znovu. Ze štábu odvezlo čtyři lidi - mezi nimi i Hašlera. Prošel výslechy v Pečkárně, věznicí v Drážďanech, v polovině října ho odvezli do koncentračního tábora Mauthausenu. Zde složil poslední písničku, jejíž text i nástin melodie se dochovaly v ústním podání:
Hlava mi klesá uprostřed boje,
dech poslední patří jen vám,
vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje!
Budete žít, já umírám...
Konec největšího české písničkáře byl krutý. O bezprostřední příčině Hašlerovy smrti spoluvězni vyprávěli, že byl přivázaný pod sprchu a tak dlouho poléván ledovou vodou, až dokonal.
Pražské stopy
Praha 5 je s životem Karla Hašlerka svázána nejen místem narození, ale umělec v době své největší slávy bydlel ve zdejších  luxusních bytech, například ve smíchovské vile U Nesypky. Oblíbený byl i na  druhé straně řeky, v Podskalí. V roce 1930 zde poprvé zazněla Hašlerova tklivá písnička o starém Podskalí, která zde zdomácněla, když typická rybářská čtvrť vorařů a plavců začala mizet. Jeho Podskalák navazoval na někdejší Podskalskou J. B. Pichla, ale místo bojovného předbřeznového vlastenectví je v ní mnoho slzavého sentimentu, oplakávajícího „staré zlaté časy“.
 
Zajímavosti
Kolik písniček vlastně legendární muzikant vytvořil? Podle seznamu, který doplňuje vzpomínkovou knihu Rudolfa Deyla: Písničkář Karel Hašler, napsal víc než tři stovky skladeb. Z nichž určitě nejméně stovka se zařadila mezi evergreeny. Z hlediska dnešní terminologie byl Hašler úspěšným hitmakerem, v historii nemá konkurenci. Jeho talent se šťastně sešel s dobou, zvláště za první světové války a v prvních letech poválečných, kdy mu bouřlivý politický život, soupeření stran o moc v novém státě a první korupční skandály nabízely dost materiálu. Řada z tehdejších písniček byla tak konkrétní, že nám už moc neřekne. Kdo dnes ví co o básníku Josefu Svatoplukovi Macharovi coby kontroverzním generálním inspektorovi armády? Kdo ví o vagónové či lihové aféře víc, než jen že byly?  Řada z jeho skladeb zlidověla. I mezi mladou generací se těžko najde někdo, kdo by jich aspoň  několik neznal. Dlouho se nevědělo o  Hašlerových potomcích. První syn Karel se mu narodil v roce 1909 v domě u Karlových lázní. Jen náhoda přivedla členy Českého noneta na jeho americkou stopu. Plavil se z Hamburku do Ameriky, kde zakotvil jako farmář. Měl syna a dvě dcery, kteří nikdy v dědově vlasti nebyli. Druhý Hašlerův syn Gino se po roce 1948 jen krátce do Čech z Ameriky navrátil. Ginovi potomci Prahu navštívili v roce 1991.
Reflexe
„Karel Hašler byl rozhodně akcentovanou, svým způsobem geniální osobnost. Byl to výborný herec, zahrál veselého šaška v Králi Václavu IV. stejně dobře jako zakřiknutého, astenického Tesmana v Heddě Gablerové. Při jedné slavnosti jel po Praze na velbloudu a zpíval písničky při kytaře. Vyvolalo to debaty na téma, zda je to důstojné člena činohry Národního divadla.  V Národním divadle byl od roku 1903 do roku 1915. Pak se plně věnoval kabaretnímu umění. Složil ohromné množství nesmírné populárních písniček; jeden cyklus tvořily staropražské písničky, jiné byly časové, vojenské, ironické. Měl chraplavý hlas, ale šťastnou figuru a gesta, byl úplně plešatý, vysoké postavy, hubený, měl zvláštní kouzlo, kterým si dovedl podmanit obecenstvo. Za války si dovoloval odvážné vtipy. Napříkla: Po smrti Franze Josefa I. nastoupil poměrně mladý Karel, jemuž se dostalo přízviska Poslední. Zdědil prohrávající a hroutící se monarchii. Říkalo se o něm, že mnoho pije. Za mlada sloužil u dragounského pluku v Brandýse n. Labem, kde měl mezi důstojníky kamarády. Když mu bylo těžko, rozjel se tajně do Brandýsa, kde celou noc pil s důstojníky a plakal, jak mi sdělil jeden účastník této hostiny. Výlet byla tajen, ale utajit se ho přece jen nepodařilo, a tak Karel Hašler večer vystoupil na scénu kabaretu, rozhlédl se po divácích a řekl: ´Já jsem Karel-hopsa hejsa do Brandejsa´. Hašler prý také úspěšně sázel v Chuchli  na koně. Před závodem sezval žokeje, pohostil je šampaňským a dověděl se pravděpodobné výsledky… Když v roce 1919 táhla československá armáda proti Maďarské republice rad, jel na Slovensko i poddůstojník Karel Hašler, aby podněcoval náladu ve vojsku. Při vojenské přehlídce u Lučence jsem ho viděl natřásat se na malém koníku(V. Vondráček)
 
L: Vladimír Vondráček: Lékař vzpomíná – 1895/1920, Praha 1978; Rudolf Deyl: Písničkář Karel Hašler, Praha

Související články:
Zdeňka Baldová (* 20. 2. 1885 Česká Třebová, + 26. 9. 1958 Praha) (31.03.2008)
Karel Hugo Hilar (*5. 11. 1885 Sudoměřice u Bechyně, † 6. 3. 1935 Praha) (31.03.2008)
Václav Maria Havel (*12. 9. 1897 Zběšičky (okr. Tábor), †22. 7. 1979 Praha) (06.11.2007)
Miloš Havel (* 3. 11. 1899 na Zderaze u Prahy, †25. 2. 1968 Mnichov) (25.09.2007)
Jaroslav Hašek (*30. 4. 1883 Praha, †3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou) (04.09.2007)
Jan Gillar (*24. 6. 1904 Příbor na severní Moravě, † 7. 5. 1967 Praha) (10.08.2007)
Julius Fučík (* 23. 2. 1903 Praha Smíchov, † 8. 9. 1943 věznice Berlín-Pötzensee) (10.08.2007)
Vojtěch Alberto Frič (٭ 8. 9. 1882 Praha, † 4. 12. 1944 Praha) (10.08.2007)
Karl Egon Ebert (*5. 6. 1801 Praha, † 24. 10. 1882 Praha Smíchov) (12.06.2007)
Teresie Duchácká (* 24. 9. 1855 Praha Smíchov, † 14. 2. 1930 Praha Smíchov) (22.05.2007)
František Drtina (* 3. 10. 1861 Hněvšín u Nového Knína, † 14. 1. 1925 Praha) (16.05.2007)
Leopolda Dostalová (*23. 1. 1879 Praha, †17. 6. 1972 Praha) (16.05.2007)
Kilián Ignác Dientzenhofer (1. 9. 1689 Praha - Malá Strana, †18. 12. 1751 Praha - Malá Strana) (26.04.2007)
Marina Ivanovna Cvetajevová (* 26. 9. nebo 8.10. 1892 Moskva, † 31. 8. 1941 Jelabuze v Tatarské autonomní oblasti) (26.04.2007)
Václav Brožík (* 3. 5. 1851 Železný Hamr u Třemošné na Plzeňsku, † 15. 4. 1901 Paříž) (21.04.2007)
Bratři Antonín Victor a Victor Barvitiové (10.04.2007)
Joachim Barrande (*10. 8. 1799 Sangues, jižní Francie † 5. 10. 1883 Frohsdorf u Vídně) - 4. osobnost z cyklu Slavné.... (01.04.2007)
František Bakule (*18. 5. 1877 Lidmovice u Vodňan,†2. 6. 1957 Praha) - 3. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (25.03.2007)
Jakub Arbes(*12. 6. 1840Smíchov,† 8. 4.1914 Smíchov) (16.03.2007)
Mikoláš Aleš (*18.11.1852 Mirotice, †10. 7. 1913 Praha) - 1. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007)
Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007)
Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde