Hlavní menu
Kontakt
Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?
Malostranský hřbitov (36202 hl.) Celkem hlasovalo: 198808
|
Karel Hašler (* 31. 10. 1879 Praha Zlíchov, † 22. 12. 1941 Mauthausen, Rakousko)Vydáno dne 24. 09. 2007 (11847 přečtení)Legendární český písničkář, kabaretiér, herec, libretista, překladatel, režisér a tvůrce operet (Dcera druhé roty, Americký hotel). Nejznámější byla Hašlerova písňová tvorba, jež zahrnuje skladby lidového i operního charakteru, kuplety, vlastenecky laděné a taneční písně. Složil okolo stovky písniček, z nichž některé zlidověly a zpívají se dodnes. Počátkem první světové války se proslavil písničkou: Když jsem mašíroval přes hranici… Zařadil se mezi mistry českého kabaretu, jako byl Eduard Bass, Emil Artur Longen, Ferenc Futurista nebo Vlasta Burian. Za války se naučil využívat kabaretní scény k aktuálním zpívaným posměškům. Opustil idylku starých zámeckých schodů a písničkami se trefoval do politiků, „rychlých“ vlastenců i šmelinářů. V období němého filmu a posléze zvukového vytvořil řadu významných charakterních rolí ve filmech Batalion, Písničkář (tady poprvé zazněla Ta naše písnička česká…, která se stala neoficiální českou hymnou v dobách dobrých i zlých) a Za ranních červánků. Zahynul v koncentračním táboře jako oběť nacistické perzekuce. Život dílo
Narodil se v činžovním domě čp. 242/33 v ulici Na Zlíchově v Hlubočepích. Rodiče pracovali v nedaleké sklárně Josefa Inwalda, která patřila k největším sklářským podnikům v Čechách. Při sklárně na Zlíchově tehdy byl vedle brusíren, malíren a ryteckých dílen i provoz na leptání skla. Dnes jsou všechny budovy v důsledku výstavby tunelu Mrázovka a jeho napojení na Barrandovský most již zcela zničeny. Měl se stát rukavičkářem, ale před vyučením se rozhodl pro jinou dráhu. Lákalo ho divadlo a kabaret. Nejprve ochotničil po pražských hostincích, poté působil u smíchovské Švandovy společnosti, prošel řadou dalších venkovských štací, krátce hostoval v Brně a ve Slovinském zemském divadle v Lublani. Rozhodujícím pro jeho budoucnost bylo setkání s hudebním skladatelem Rudolfem Frimlem (1879-1972), který od roku 1906 žil v USA. Nejen že se zahleděl do jeho sestry Zdeny, kterou si vzal, ale Friml v něm vyvolal touhu komponovat písničky. V roce 1903 mu Jaroslav Kvapil nabídl angažmá v Národním divadle (Romeo, Chlestakov, Vocílka aj.), kde působil až do roku 1915, kdy dostal výpověď pro zmeškané představení. Zároveň působil jako ředitel kabaretu Lucerna, posléze hrál a zpíval v Rokoku a ve Varieté. Poprvé s vlastními písničkami vystoupil v roce 1908 v restauraci U Slona: Večer za Strahovskou bránou se zpívá dodnes. A pak následovaly další skladby: Ty petřínské stráně, Když nad Prahou se večer uklání, Strahováček, U svatého Matěje, Staré Zámecké schody. Hašler geniálně rozezvučel lidový tón, který bavil i dojímal, a ke zpěvu uměl strhnout celé hlediště, celý lokál. Jeden popěvek vypustil do světa s refrénem Kampak na nás, bolševici... a znectil v něm Šmerala i Lenina, což po roce 1948 vedlo k zákazu jeho tvorby. Údajně pro maloměšťácké vlastenčení, sentimentalitu a vyjadřování protisovětských a protikomunistických nálad. Hašlerův soukromý život nebyl příliš šťastný, jeho bohémský život se manželce Zdeně nezamlouval, hádali se o výchovu synů Karla a Gina, manželství se rozpadalo a od poloviny 30. let žili odděleně. V období protektorátu sice pokračoval u filmu, ale jeho starý přítel František Spurný ho přesvědčil, aby obnovil „kabaretní zájezdy po vlastech českých a písničkami těšili i posilovali“. Hašler souhlasil, jenže se v něm ozval starý zvyk vyřizovat si účty s politickou mocí, a jeho parodie na období protektorátu Bőhmen und Mähren gestapo nemohlo přeslechnout. Poprvé si pro něj přijeli na natáčení filmových exteriérů Drdova Městečka na dlani. U výslechů ho drželi tři dny, pak ho pustili s varováním, aby si dal pozor. Nedal. Vrátil se na natáčení a po večerech v hospodě všechny bavil dalšími ostrými parodiemi. Rudolf Deyl starší, Hašlerův dlouholetý přítel, některé zaznamenal. Stačí ocitovat aspoň sloku jedné z nich, zpívané na melodii Hochů od Zborova:
Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte,
vy se odtud domů nikdy nevrátíte. Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertrudy i Grety… Odpoledne 2. září 1941 přijelo na natáčení filmu v Železných horách gestapo znovu. Ze štábu odvezlo čtyři lidi - mezi nimi i Hašlera. Prošel výslechy v Pečkárně, věznicí v Drážďanech, v polovině října ho odvezli do koncentračního tábora Mauthausenu. Zde složil poslední písničku, jejíž text i nástin melodie se dochovaly v ústním podání:
Hlava mi klesá uprostřed boje,
dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje! Budete žít, já umírám... Konec největšího české písničkáře byl krutý. O bezprostřední příčině Hašlerovy smrti spoluvězni vyprávěli, že byl přivázaný pod sprchu a tak dlouho poléván ledovou vodou, až dokonal.
Pražské stopy
Praha 5 je s životem Karla Hašlerka svázána nejen místem narození, ale umělec v době své největší slávy bydlel ve zdejších luxusních bytech, například ve smíchovské vile U Nesypky. Oblíbený byl i na druhé straně řeky, v Podskalí. V roce 1930 zde poprvé zazněla Hašlerova tklivá písnička o starém Podskalí, která zde zdomácněla, když typická rybářská čtvrť vorařů a plavců začala mizet. Jeho Podskalák navazoval na někdejší Podskalskou J. B. Pichla, ale místo bojovného předbřeznového vlastenectví je v ní mnoho slzavého sentimentu, oplakávajícího „staré zlaté časy“.
Zajímavosti
Kolik písniček vlastně legendární muzikant vytvořil? Podle seznamu, který doplňuje vzpomínkovou knihu Rudolfa Deyla: Písničkář Karel Hašler, napsal víc než tři stovky skladeb. Z nichž určitě nejméně stovka se zařadila mezi evergreeny. Z hlediska dnešní terminologie byl Hašler úspěšným hitmakerem, v historii nemá konkurenci. Jeho talent se šťastně sešel s dobou, zvláště za první světové války a v prvních letech poválečných, kdy mu bouřlivý politický život, soupeření stran o moc v novém státě a první korupční skandály nabízely dost materiálu. Řada z tehdejších písniček byla tak konkrétní, že nám už moc neřekne. Kdo dnes ví co o básníku Josefu Svatoplukovi Macharovi coby kontroverzním generálním inspektorovi armády? Kdo ví o vagónové či lihové aféře víc, než jen že byly? Řada z jeho skladeb zlidověla. I mezi mladou generací se těžko najde někdo, kdo by jich aspoň několik neznal. Dlouho se nevědělo o Hašlerových potomcích. První syn Karel se mu narodil v roce 1909 v domě u Karlových lázní. Jen náhoda přivedla členy Českého noneta na jeho americkou stopu. Plavil se z Hamburku do Ameriky, kde zakotvil jako farmář. Měl syna a dvě dcery, kteří nikdy v dědově vlasti nebyli. Druhý Hašlerův syn Gino se po roce 1948 jen krátce do Čech z Ameriky navrátil. Ginovi potomci Prahu navštívili v roce 1991.
Reflexe
„Karel Hašler byl rozhodně akcentovanou, svým způsobem geniální osobnost. Byl to výborný herec, zahrál veselého šaška v Králi Václavu IV. stejně dobře jako zakřiknutého, astenického Tesmana v Heddě Gablerové. Při jedné slavnosti jel po Praze na velbloudu a zpíval písničky při kytaře. Vyvolalo to debaty na téma, zda je to důstojné člena činohry Národního divadla. V Národním divadle byl od roku 1903 do roku 1915. Pak se plně věnoval kabaretnímu umění. Složil ohromné množství nesmírné populárních písniček; jeden cyklus tvořily staropražské písničky, jiné byly časové, vojenské, ironické. Měl chraplavý hlas, ale šťastnou figuru a gesta, byl úplně plešatý, vysoké postavy, hubený, měl zvláštní kouzlo, kterým si dovedl podmanit obecenstvo. Za války si dovoloval odvážné vtipy. Napříkla: Po smrti Franze Josefa I. nastoupil poměrně mladý Karel, jemuž se dostalo přízviska Poslední. Zdědil prohrávající a hroutící se monarchii. Říkalo se o něm, že mnoho pije. Za mlada sloužil u dragounského pluku v Brandýse n. Labem, kde měl mezi důstojníky kamarády. Když mu bylo těžko, rozjel se tajně do Brandýsa, kde celou noc pil s důstojníky a plakal, jak mi sdělil jeden účastník této hostiny. Výlet byla tajen, ale utajit se ho přece jen nepodařilo, a tak Karel Hašler večer vystoupil na scénu kabaretu, rozhlédl se po divácích a řekl: ´Já jsem Karel-hopsa hejsa do Brandejsa´. Hašler prý také úspěšně sázel v Chuchli na koně. Před závodem sezval žokeje, pohostil je šampaňským a dověděl se pravděpodobné výsledky… Když v roce 1919 táhla československá armáda proti Maďarské republice rad, jel na Slovensko i poddůstojník Karel Hašler, aby podněcoval náladu ve vojsku. Při vojenské přehlídce u Lučence jsem ho viděl natřásat se na malém koníku…“(V. Vondráček)
L: Vladimír Vondráček: Lékař vzpomíná – 1895/1920, Praha 1978; Rudolf Deyl: Písničkář Karel Hašler, Praha
Související články:
Celá tisková zpráva |
Zdeňka Baldová (* 20. 2. 1885 Česká Třebová, + 26. 9. 1958 Praha) (31.03.2008) Karel Hugo Hilar (*5. 11. 1885 Sudoměřice u Bechyně, † 6. 3. 1935 Praha) (31.03.2008) Václav Maria Havel (*12. 9. 1897 Zběšičky (okr. Tábor), †22. 7. 1979 Praha) (06.11.2007) Miloš Havel (* 3. 11. 1899 na Zderaze u Prahy, †25. 2. 1968 Mnichov) (25.09.2007) Jaroslav Hašek (*30. 4. 1883 Praha, †3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou) (04.09.2007) Jan Gillar (*24. 6. 1904 Příbor na severní Moravě, † 7. 5. 1967 Praha) (10.08.2007) Julius Fučík (* 23. 2. 1903 Praha Smíchov, † 8. 9. 1943 věznice Berlín-Pötzensee) (10.08.2007) Vojtěch Alberto Frič (٭ 8. 9. 1882 Praha, † 4. 12. 1944 Praha) (10.08.2007) Karl Egon Ebert (*5. 6. 1801 Praha, † 24. 10. 1882 Praha Smíchov) (12.06.2007) Teresie Duchácká (* 24. 9. 1855 Praha Smíchov, † 14. 2. 1930 Praha Smíchov) (22.05.2007) František Drtina (* 3. 10. 1861 Hněvšín u Nového Knína, † 14. 1. 1925 Praha) (16.05.2007) Leopolda Dostalová (*23. 1. 1879 Praha, †17. 6. 1972 Praha) (16.05.2007) Kilián Ignác Dientzenhofer (1. 9. 1689 Praha - Malá Strana, †18. 12. 1751 Praha - Malá Strana) (26.04.2007) Marina Ivanovna Cvetajevová (* 26. 9. nebo 8.10. 1892 Moskva, † 31. 8. 1941 Jelabuze v Tatarské autonomní oblasti) (26.04.2007) Václav Brožík (* 3. 5. 1851 Železný Hamr u Třemošné na Plzeňsku, † 15. 4. 1901 Paříž) (21.04.2007) Bratři Antonín Victor a Victor Barvitiové (10.04.2007) Joachim Barrande (*10. 8. 1799 Sangues, jižní Francie † 5. 10. 1883 Frohsdorf u Vídně) - 4. osobnost z cyklu Slavné.... (01.04.2007) František Bakule (*18. 5. 1877 Lidmovice u Vodňan,†2. 6. 1957 Praha) - 3. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (25.03.2007) Jakub Arbes(*12. 6. 1840Smíchov,† 8. 4.1914 Smíchov) (16.03.2007) Mikoláš Aleš (*18.11.1852 Mirotice, †10. 7. 1913 Praha) - 1. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007) Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007) |
E-mail servis
Partner webu
|