Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 23. 08. 2019   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Malostranská (Petržilkovská) vodárenská věž (Janáčkovo nábřeží)

Vydáno dne 18. 10. 2007 (1500 přečtení)



Stojí na místě Kartouzského mlýna, jehož vlastníkem byl na konci 15. století Jan Petržilka - odtud název. V roce 1502 se malostranští konšelé domluvili s mlynářem, že si vedle mlýna posta vodárnu a budou využívat jednoho kola mlýna. Od vodárny bylo do města položeno dřevěné potrubí a Jan Petržílka se stává smluvním správcem s povinností dozírat i na trubní řád. Mlýn zůstává i nadále v provozu. Kamenná věž místo původní dřevěné nehrázděné vodárny, která kvůli své výšce mohla dodávat vodu jen do úrovně  horní části Malostranského náměstí resp. ke zde stojící kašně, byla postavena asi v letech 1561 – 62 (nebo 1582 -1596), v 17. století ji opravil C. Lurago v renesančním stylu. Věž o půdorysu 8,6x9,6 m je vysoká  34 metrů a má sedm podlaží, poslední dvě jsou novodobě přestavěna (v současné době sekretariát a kancelář generálního ředitele akciové společnosti Vodohospodářský rozvoj a výstavba). Na prejzové střeše jsou vikýřová okna. Přízemí je zaklenuté klášterní klenbou.S  Z roku 1602 se dochovala zpráva pro městskou radu o schválení jejího vnitřního zařízení přísežnými zemskými mlynáři. V době budování a provozu Valdštejnského paláce hrozilo Malé Straně nebezpečí nedostatku vody. Proto Albrecht z Valdštejna uzavírá s obcí dne 26. května 1629 smlouvu o dodávce vody do svého paláce, za což jednorázově zaplatil obci 1800. Za tyto peníze bylo postaveno druhé čerpací zařízení a samostatní řád do paláce. K důležitým ustanovením smlouvy patřila úmluva, že i budoucí majitel Valdštejnského paláce bude osvobozen od placení vodného, přebytečná voda případné malostranské obci. V druhé polovině 17. století se vedla dlouhá jednání o přesunu vodárny, neboť v jejich místech mělo po třicetileté válce vzniknout nové opevnění. Záměr se nepodařilo prosadit. V roce 1865 dává malostranská obce souhlas s vedení řádu do dvou smíchovských kašen. Po nárůstu průmyslových podniků si však Smíchov staví novou vlastní vodárnu.V roce 1874 časopis Světozor otiskuje kresbu věže pojmenovanou Stará vodárna na Smíchově od Františka Chalupy. O rok předtím byl týž obraz (olej na plátně ve větším provedení) představen na výstavě Umělecké besedy. Kolem věže stálo několik dřevěných budov, před ledy jí chránili dubové piloty v řece (více viz článek Smíchovské továrny a dílny).Věž zásobovala vodou Malou Stranu, svému účelu sloužila do 20. září 1886, od roku 1826 s čerpacím strojem Josefa Božka. Původní zařízení bylo rozebráno a prodáno jako šrot. Demolice hrozila i věži, ale c. k. stavební rada Josef Hlávka pozvedl svůj hlas pro její záchranu a „líčil dojemnými, v pravdě vlasteneckými slovy historickou cenu její a vřele se přimlouval za to, aby byla zachována a opravena“. V roce 1892 jí pak dává městská rada nákladem 3000 zlatých opravit krov. Věž pak sloužila k různým účelům, například jako klubovna slavné skautské Foglarovy Dvojky. S nástupem nacistů je skautské hnutí zakázáno. Poslední schůze ve věži se uskuteční 3. října 1940. 4. listopadu přijíždí gestapo za Foglarem do redakce Mladého hlasatele v Melantrichu, převáží ho do věže a odebírá mu všechny skautské materiály. Klubovnu zapečeťují. Foglar se ale po Novém roce v noci do věže vloupe a zachrání staré kroniky a sešity oddílového časopisu Čigoligo. Po 2. sv.v. se skauti vrací, ale posléze jsou komunisty zakázáni. Ve věži pak sídlí vodácký oddíl. Dnes je uživatelem stavby Vodohospodářský rozvoj a výstavba.V letech 1987 - 88 prošla věž rekonstrukcí a byla prosklenou lávkou spojena s přilehlou budovou z roku 1912 podle návrhu arch. J. Petříkové. Byly zde vybudovány kanceláře. Portál z červeného mramoru se ke vstupu již nepoužívá. Mezi patry se lze pohybovat po vřetenovém schodišti. Místo zábradlí slouží lano. Lze také použít výtah pro jednu osobu. Ze schodiště jsou vstupy do jednotlivých místností. Novodobé trámové stropy leží na místě původních. Petržilkovská věž je nejnižší vodárenskou věží v Praze.

 Pohled z věže naleznete zde

Literatura: Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze, 2005. Vácslav Machulka. Vodárna malostranská. Světozor XXVIII. 1894. Hrubeš, Josef. Hrubešová, Eva.  Věže v dějinách stověžaté Prahy.

 

Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: pis.cz

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain