Císařskokrálovské výsostné privilegované sklárny a raffinerie na Zlíchově postavené na počátku 20. století (dle historika Jungmanna v roce 1878) nedaleko Smíchovského nádraží patřili k největším sklárnám v Praze.Zpočátku měla 2 pece s 24 pánvemi a vlastní železniční vlečku. Vyrábělo se české křišťálové broušené a lité sklo, kryty osvětlovacích těles např. pro lustry Františka Křižíka. Kromě malíren, brusíren a ryteckých dílen zde byla i dílna na leptání skla. Josef Inwald je v roce 1901 povýšen do šlechtického stavu, po jeho smrti přebírají továrnu jeho synové Oskar a Rudolf. V roce 1914 si firma zaregistrovala značku DURIT. Po první světové válce se vyrábějí hlavně lampy ve stylu art deco a funcionalismu. Během hospodářské krize byla výroba utlumena, v roce 1935 ukončuje na Zlíchově výrobu a provoz se stěhuje do Teplic. Majitelem budov se stává Škodovka. Do dnešních dob se celá sklárna nedochovala, část stavby byla zbořena při rozšiřování Strakonické ulice.
Literatura: Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze, 2005. Prokop, Miroslav. Skla pro světelné technické účely. Prác a vynálezy VII. 1928. Jungmann, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Museum hl. m. Prahy, 2007
Sklárna a rafinerie Josef Inwald (Hlubočepy, č. p. 2587 Ke Sklárně)
