Jaroslav Hlava (* 7. 5. 1855 Dolní Kralovice, † 31. 10. 1924 Praha)

Maturoval na malostranského gymnázia. Po absolvování lékařské fakulty (promoval roku 1879) hostoval na řadě zahraničních ústavů.  Již v roce 1883 byl pověřen vedením patologicko-anatomického ústavu české lékařské fakulty v Praze a ještě v témže roce se habilitoval. Byl žákem a asistentem prof. Edwina Klebse. Stal se oporou profesorského sboru jako vynikající organizátor, učitel i vědec. V roce 1884 byl jmenován mimořádným a v roce 1887 řádným profesorem. Zájem o fakultu a její dobré výsledky vštěpoval svému okolí. V Hlavově pitevně se diskutovalo o všech důležitých vědeckých objevech a nových knihách. Přiženil se do továrnické rodiny Čerychů, podnikajících v cukrovarnictví, textilu a chemické výrobě. Jeho manželka Olga mu byla oporou při stavbě nového patologicko-anatomického ústavu, který zařizoval s rozmyslem a s úsporností. Ústav přestěhoval z nevyhovujících prostor v Kateřinské ulici na Albertov. Nová budova od architekta Aloise Špalka byla otevřena v roce 1921. Společně s Rudolfem Jedličkou (1869-1926) se dlouhodobě zabýval výzkumem rakoviny jako předseda Spolku pro zkoumání a potírání rakoviny. Byl pověstný znalostmi veřejného, uměleckého, literárního i politického života. Zastával různé funkce, např. předsednické místo ve Výboru společnosti Národního divadla.

Hlava byl dlouhá léta smíchovským občanem. V mládí  se sem přestěhovali  jeho rodiče do Cuřínova domu čp. 278 na dnešní Štefánkově ulici,  kde obývali celé druhé patro. Později se odstěhoval do Ječné ulice v Praze 2. „Prof. Jaroslav Hlava jest také jedním z těch slavných Smíchováků, kteří městu svému jsou ke cti. Mimo své lékařské profese byl politikem a hlásil se k mladočeské straně, která jej prosadila do panské sněmovny. Hlava se také přičinil, aby se z Vídně do Prahy dostal vynikající chirurg Karel Maydl, který jeden čas u něj bydlel na Smíchově. Pomáhal i začínajícím studentům, aby získali stipendia na gymnázium. Když se Hlava odstěhoval ze Smíchova do Prahy, přesto zůstal svému původnímu bydlišti věrný. S několika přednmií Smíchováky zřídil ve Strejčkově restauraci U Holubů stolní společnost Rytířů svatého Grálu, kam se svým přítelem prof. Josefem Thomayerem docházel…“ (V. Sedláček).   Poslední léta žil v novostavbě patologicko-anatomického ústavu na Albertově. Prof. Václav Vondráček na něj vzpomínal, že ještě několik dnů před smrtí si dal večer zavolat prof. Václava Jedličku (bydlel ve stejném ústavu), aby mu vyprávěl anekdoty.   

„Hlava byl střední postavy, typický piknik, obézní, s dost velkým bříškem, zardělý v obličeji, s pleší a kartáčkem nad horním rtem. Chodil hezky, ale často nesprávně oblečen, třeba s vázankou-motýlkem k žaketu a hnědým botám. Divili jsme se, jak ho tak jeho paní může nechat. Měl s ní vůbec trochu kříž, ale nesl to s filozofickým klidem. Poznal jsem ji na spiritistické seanci, kam jsem zašel z psychiatrického zájmu. Jejich syn Karel se stal psychiatrem, byl oblíbeným pokladním lékařem… Prof. Hlava měl smysl pro radosti života a pro humor. Jednou mu syn přinesl sklíčka s výtěrem z uretry a prosil ho, aby se na to podíval, že jeden jeho přítel byl neopatrný a teď že má velký strach. Druhý den Hlava synovi s úsměvem řekl: ´Karle, máš to dobrý, nic tam není´. Říkalo se, že mu v Národním divadle, kam chodíval na zkoušky baletu, někdy spadl do výstřihu baletek skřipec… Mezi studenty byl vážen, ale i obáván. Hlava vlastně nepřednášel, spíše povídal a přitom chrchlal, neboť měl od nesmírného kouření doutníků zánět hltanu. Někdy kouřil i při přednášce. Část hodiny soustavně přednášel patologickou anatomii a část hodiny demonstroval, co den dal. Co se ráno odpitvalo, z toho se v poledne demonstrovaly zajímavé orgány… F. Skácelík vzpomínal, jak mu Hlava jednou v dobrém rozmaru řekl: „Budu živ do 90 let. Háček jest jen v tom, že mi to prorokoval jeden přírodní lékařský kolega, kteří, jak vidno, fušují s oblibou nejen do medicíny, ale také do prorokování. Snad předpokládal ten kolega podle svých utkvělých představ, že piju jen vodu a místo viržinek užívám jalovcových pokroutek. Budiž mu prominuto, že se v tomto punktu řádně zmýlil…““ (V. Vondráček).

V roce 1903 vystoupil ve Spolku lékařů českých MUDr. Josef Skalička, městský zdravotní rada v Praze, s návrhem vytvořit ústředí, "které by vydatně podporovalo české bádání rakoviny a které by se snažilo soustavně zmírniti utrpení nemocných rakovinou, zejména nezhojitelných". Přípravné práce ještě stačil zahájit prof. MUDr. Karel Maydl (1903 zemřel) a 22. 10. 1905 se konala v sále Měšťanské pražské besedy ustavující valná hromada (stanovy byly schváleny už v roce 1904) Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou. Jeho prvním předsedou byl zvolen prof. MUDr. Václav Rubeška. Zanedlouho se činnost Spolku rozšířila také na podporu českého bádání rakoviny a spolek se přejmenoval na Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze. Od roku 1913 ho vedl prof. MUDr. Jaroslav Hlava. Získával nové členy a peníze, které ovšem postačily pouze na podporu drobných akcí a omezeného výzkumu. Činnost zcela ustala během války 1914-1918. Po válce pokračoval v čele spolku J. Hlava. V roce 1921 dostal na podporu činnosti od T. G. Masaryka 100 000 korun (k příležitosti otevření Hlavova ústavu v Praze). Další vydatné dary poslali bohatí jednotlivci a peněžní ústavy. Pokus zřídit v sanatoriu v Praze - Podolí zamýšlený léčebný ústav pro nemocné rakovinou bohužel nevyšel. V další své činnosti vsadil spolek na masivní osvětovou práci. V roce 1924 dal např. vytisknout 15 967 českých a slovenských plakátů a celkem 30 400 letáků (akci řídil MUDr. Karel Driml z ministerstva zdravotnictví), text napsali J. Hlava, V. Rubeška a R. Jedlička pod výzvou Boj proti rakovině! Svým obsahem zůstává aktuální podnes.

L: Václav Sedláček: Dějiny Smíchova, strojopis, 1935;  Vladimír Vondráček: Lékař vzpomíná, 1895-1920, Avicenum 1978