Zakladatelem řádu je francouzský advokát Eman. Chauvenel, který se staral o chudé nemocné až zemřel v roce 1651 na mor. Jeho otec pak zakládá roku 1682 spolek vdov a panen, který se věnuje práci v nemocnici sv. Karla Boromejského. V roce 1862 (nebo 1682?) se členky spojily a vytvořily kongregaci nesoucí jméno Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského dle kostela, ve kterém se usadily. Pravidla řádu pocházejí od premonstráta Epifania Louyse. Kongregace se starala a stará o staré, nemocné, sirotky a výchovu dětí. Sestry tak působily v káznicích, výchovných ústavech a vojenských i civilních nemocnicích.
Zásluhou kněze Dichta pohřbeného na Malostranském hřbitově byla kongregace v roce 1835 uvedena do Prahy. Nejprve sídlila v Klarově ústavu na Malé Straně, v roce 1862 se stěhuje do vlastního kláštera pod Petřínem. Odtud zakládaly sestry další kláštery, např. na Smíchově místo domu č. p. 304 v dnešní Drtinově ulici na místě továrny na výrobu obuvi. Účelem kláštera bylo poskytnout sestrám klid po práci. Roku 1869 vznikla při klášteře opatrovna dětí, která však v roce 1881 zaniká. Na přelomu 19. a 20. století klášter poskytoval útočiště a stravu nezaměstnaným služkám, které vzdělával i nábožensky vychovával, a to až do doby, dokud si nesehnaly nové zaměstnání. V klášteře žily také vdovy a chudé dívky, které by se jinak neuživily. Klášterní kaple byla zasvěcena Srdci Páně. Na oltáři visel obraz Krista zjevujícího se svaté Markétě z Alacocque. V rozích stály sochy sv. Josefa a Panny Marie Lourdské. Ke kapli přiléhala také kaple pro veřejnost. Mše denně sloužili kněží, kteří přišli do kláštera dožít.
Literatura: Pauly, Jan. Památník města Smíchova : vydaný k jubileu padesáté ročnice vlády Jeho Ap. Veličenstva císaře Františka Josefa I., krále českého. Praha, 1898.
Klášter Milosrdných sester sv. Karla Boromejského
