Vzpomínky dcery K. H. Franka

osoba /ukázka/
--------------------
Dnes ráno jsem Franka převzal jménem naší vlády. Odevzdávám Karla Hermanna Franka do rukou československé spravedlnosti ...

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Je úterý sedmého srpna 1945. Do Prahy se vrací, tentokrát jako vězeň, kdysi nejmocnější muž protektorátu Čechy a Moravy Karl Hermann Frank. O dvanáct dní později už ve své cele píše dopis, je určený manželce. Muž, který ještě nedávno bez problémů spolurozhodoval o masových popravách, s chladnou tváří sledoval deportace Židů i osud obyvatel Lidic či Ležáků, je nyní plný mučivé nejistoty. Bojí se o svou ženu, bojí se o své děti.

redaktor
--------------------
"Po nekonečných hodinách, dnech i týdnech úplné nejistoty a osudu vás všech, po mučivých sebeobviňováních jsem byl už s nervy úplně v koncích a měl jsem trvale ošklivé nutkavé představy, že jsem si už myslel, že tento stav nevydržím ani jediný den."

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Frankův dopis psaný tužkou na obyčejném papíře nebude nikdy doručen a on se už do své popravy dvacátého druhého května 1946 nedozví, co se stalo s jeho dětmi i s jeho krásnou ženou Carolou. O jejich dalších osudech se neví ani u nás. Zkusme toto tajemství odhalit. Naše pátrání začíná v Německu. Někde tady v této vilové čtvrti by měla žít jedna z provdaných dcer Karla Hermanna Franka a doktorky Caroly Frankové. Jak asi na své rodiče po letech vzpomíná? Po prvním a pro ni jistě překvapivém setkání navrhuje dcera K. H. Franka schůzku v poloprázdné kavárně. Čekám na ni a podle předchozí dohody nebudu kamerou snímat její tvář. Slíbil jsem, že neprozradím její identitu. Vše, co mi řekne, chce později autorizovat. Přiznala také, že je stále v šoku z toho, že jsem ji objevil. Nejvíce ji však zajímá fotografie, kterou jsem jí dovezl. Je z knihy Někomu život, někomu smrt od Jaroslava Čvančary a je na ní zachycena její matka krátce poté, co byla po válce v Praze uvězněna.

dcera K. H. Franka
--------------------
Tuhle fotku vidím poprvé. Možná je to moje maminka, ale má úplně jiný výraz, který jsem u ní nikdy neviděla. O tom klepání koberce nám maminka vyprávěla. Vzpomínala, že byla na dvůr předvedena ještě s nějakým bývalým členem české protektorátní vlády a dostali rozkaz, že mají klepat koberce. A oni dva se dohodli, že budou předstírat, že hrají tenis. A tak klepali koberce, ale v duchu hráli proti sobě tenis.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Tenis patřil před válkou k zábavě tehdejší smetánky a Carola Franková, tehdy ještě Blašková, dcera prezidenta Mostecké uhelné společnosti, mezi smetánku v tehdejším třicetitisícovém městě bezesporu patřila, což si můžeme ověřit například ve zdejším státním oblastním archivu.

Mgr. Martin MYŠIČKA, Státní okresní archiv Most
--------------------
Je to ze sčítání obyvatel z roku 1921.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
A to je, kde voni bydleli, jo?

Mgr. Martin MYŠIČKA, Státní okresní archiv Most
--------------------
Ano, takže ...

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Doktor Blašek.

Mgr. Martin MYŠIČKA, Státní okresní archiv Most
--------------------
Doktor Blašek, číslo popisné ...

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Goren Strasse teda.
bývalá Goren Strasse, kdysi nejluxusnější vilová čtvrť starého Mostu. A tady také stála vila doktora práv a inženýra Karla Blaška. Žil tu společně se svojí ženou Anne-Louisou a tady se jim také narodily jejich dvě děti. Starší Hans a mladší Carola. Když bylo Carole Blaškové sedmnáct let, zemřel jí otec. V té době studovala v Mostě německé vyšší odborné gymnázium. A jak prozrazují třídní výkazy, byla premiantkou.
Ona má skoro samé jedničky všude.

Mgr. Martin MYŠIČKA, Státní okresní archiv Most
--------------------
Za celý, za celé čtyři roky, no. Akorát teda z chemie, z chemie měla za dvě, ale jinak, jinak se zdá, že ...

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
A to jsou maturity? Co to je?

Mgr. Martin MYŠIČKA, Státní okresní archiv Most
--------------------
Ano, to je ústní zkouška, takže z němčiny, z němčiny měla, měla Schüllera, z francouzštiny maturovala, Voltaira měla za otázku a taky vlastně velmi dobře, velmi dobře, velmi dobře.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Bývalá lékařská fakulta Německé univerzity v Praze. Tato budova pamatuje i mladičkou studentku Carolu Blaškovou. Studovala zde v letech 1932 až 1939. Úspěšně složila tři /nesrozumitelné/ a desátého června 1939 promovala. V té době už prožívala vášnivě milostný vztah. Jejím vyvoleným byl jistý Karl Hermann Frank. Lékařka ze Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze, kde je považována za profesně velmi zdatnou internistku a příjemnou, spíše apolitickou ženu, Carola Blašková si bere o patnáct let staršího a už jednou rozvedeného Karla Hermanna Franka čtrnáctého dubna 1940. V té době je Frank státním sekretářem protektorátu Čechy a Morava a /nesrozumitelné/ SS. Tehdy se s ním potkával, jak nám v roce 2000 přiznal, i protektorátní šéf Hitlerjugend Siegfried Zoglman /nesrozumitelné/, po válce poslanec německého Bundestagu a nositel záslužného Spolkového kříže.

Siegfried ZOGLMAN
--------------------
Co to je?

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
To je pan Frank. No, to je Frank.

Siegfried ZOGLMAN
--------------------
A tohle jsem já. To je jasné jednoznačně. To muselo být asi při nějaké sportovní nebo podobné soutěži, asi na Strahově. To je zajímavé, to je zajímavé. Ale řeknu vám, byl to velmi brutální policista.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Karl Hermann Frank žije se svou ženou ve vile v Praze-Bubenči. Narodí se jim dcera, posléze přibydou syn a další dcera. Frank je na vrcholu moci a brutálně likviduje jakékoli pokusy o projevy odboje. Rozsudky smrti schvaluje ještě i na konci války. To už se blíží agonie. Zatímco nyní nacističtí pohlaváři posílají své rodiny do bezpečí, Frankova žena, která se nikdy neprojevovala jako horlivá nacistka, zůstává i s dětmi do posledních okamžiků s manželem. Proč? Carola Franková to později své dceři zdůvodnila.

dcera K. H. Franka
--------------------
To je otázka její lásky a cti. Rozhodla se, že u něho zůstane až do posledního okamžiku a případně do jeho smrti. Nikdy nemyslela na to, že by ho měla opustit. Chtěla být do poslední chvíle se svým mužem a pomáhat mu.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Prahu opustil Karl Hermann Frank až v časných ranních hodinách devátého května 1945. Jel v opancéřovaném mercedesu s neprůstřelnými skly. V dalším voze jela jeho žena, tři děti a chůva. Kolona vozů projela Berounem, Holoubkovem až do Rokycan.

Ing. Ladislav MAYER, pamětník
--------------------
V těchto místech, tak asi kousek dál za váma bylo zastaveno to vozidlo toho K. H. Franka a ta cest tady byla při této straně. Odvedli si ho ty Amerikáni na náměstí. Z náměstí, z náměstí, tam musel vystoupit, šli do radnice a vodtamtud si ho Amerikáni odvezli podle informací, který já mám, do kasáren a z kasáren ho vodvezli do Ejpovic, kde v hostinci U Nitků měli ho vyslýchat a tam byl sepsanej nějakej ten protokol, vo kterým se tam mluví.

Jiří VONÁSEK, pamětník
--------------------
Tadyhle mám zase takovou, to, co jsem zjistil já ...

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
To je ta kolona jeho, jo?

Jiří VONÁSEK, pamětník
--------------------
To je ta jeho kolona. No, a tohle je příjezd na náměstí, když ho tam přivezli.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Ta rodina s ním byla tady?

Ing. Ladislav MAYER, pamětník
--------------------
Bohužel ... No, tvrdí se, že přijela s ním sem do Rokycan. Co bylo dál s tou rodinou ...

osoba
--------------------
Ale v jiným autě jako, že bylo v tom druhým autě za ním prostě.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Takže oni je pustili dál teda, tu rodinu myslím.

osoba
--------------------
Jo, ale potom je dali do lágru někam.

dcera K. H. Franka
--------------------
Byli jsme odděleni ve městě Stod. To je někde u Plzně. Byla jsem nemocná a maminka musela jít do blízké školy, aby pro mě sehnala mléko. Tam ji zatkli a tam nás také od ní oddělili. Ji odvezli do vězení a my jsme se s jinými uprchlíky potom odděleně dostali dále do Německa. Byla jsem oddělena nejenom od své maminky, ale také od obou sourozenců.

Lubomír JUNGBAUER, místostarosta města Stod
--------------------
Tak tady vám můžu ukázat originál, který jsem teda našel tady v archivu od Ondřeje Jindřicha, kde jsou popisovány události v květnu 45 v našem městě. Píše se tam o tom, že americký vojáci přivezli asi sedmdesát ženskejch s dětma, který byly umístěny tady za radnicí, a tam při tý kontrole teda dokladů zjistili, že tam je jedna paní, která se jako nechtěla přihlásit k tomu, co měla napsáno v jejím ..., tenkrát nevím, jestli to byl občanský průkaz nebo co to bylo.

Věra KYDLIČKOVÁ, dcera O. Jindřicha
--------------------
Ten člověk, co tam dělal jako správce, tak to přišel tátovi říct.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Ale to byl Němec, že jo?

Věra KYDLIČKOVÁ, dcera O. Jindřicha
--------------------
To byl Němec, ale takovej solidní. Jako říkal podívejte se, já jsem vám slíbil, že všechno řeknu, že všechno tak vám to ohlásím. Tam je osoba, která nechce být prozrazena. No, tak to zjišťovali a přišlo se na to, že to je Franková.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Bývalý chudobinec a právě tady došlo k zatčení doktorky Caroly Frankové. Ondřej Jindřich o tom napsal: "Osoba byla ukrutně drzá. Zapírala, že by byla ženou K. H. Franka. Páni si ji také vzali s sebou do Plzně. Mně to oznámili pak ústně, že po příjezdu do Plzně udělali konfrontaci s jedním šoférem, který ihned prozradil. Tady bylo usvědčeno, že to byla žena K. H. Franka. Měla tři malé děti, které zůstaly toho času ve Stodě v onom chudobinci. O dalším naložení s touto osobou není mi více nic známo." O zatčení Caroly Frankové, kterou Američané vydali českým úřadům, informovaly některé české novinky. V knize zadržených pražského policejního ředitelství objevujeme, že Carola Franková byla přivezena do Bartolomějské číslo 4 sedmnáctého května 1945 v jednu hodinu po půlnoci. Na zdejším dvoře byla pořízena o den později zmiňovaná fotografie. Ovšem už po dvou dnech je Carola Franková z vyšetřovací vazby převezena jinam. Kam? V tomto domě na pražské Kampě byli v roce 1945 ubytováni vysocí důstojníci sovětské armády. Jako hospodyně tu působily tehdejší prominentní vězeňkyně. Například Carola Franková, ale třeba také česká herečka Lída Baarová. Lída Baarová, někdejší milenka Josepha Goebbelse, vyprávěla o tom, že Carola Franková byla později na příkaz jistého ruského generála odvezena do Sovětského svazu. O popravě svého muže se dozvěděla ve věznici KGB v Lublance. Dalších devět let strávila uprostřed stepi v zajateckém táboře v Kazachstánu. Celou tu dobu vůbec nevěděla o osudu svých dětí a pak ji objevil, jak nám v roce 2000 vyprávěl zmíněný /nesrozumitelné/ později poslanec Bundestagu a také přítel, jak nám tvrdil, některých vlivných sovětských politiků, Siegfried Zoglman. Ten pak zařídil její návrat. Po příjezdu do Spolkové republiky Německo začala Carola Franková hledat své tři děti. To se jí posléze podařilo. Nejstarší dceru objevila v tehdejší Německé demokratické republice - v Lipsku, druhou dceru našla ve Frankfurtu nad Mohanem a konečně syna vypátrala v Gottingenu.

dcera K. H. Franka
--------------------
Je to těžké popsat. Najednou tu pro mě byla a já jsem byla překvapena a ráda, že najednou tu mám tak bezvadnou, krásnou, milou a jemnou mámu. Když se vrátila, bylo jí čtyřicet, ale vypadala, jak je vidět na fotografii, nejméně o deset let starší.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
O tom, co vězení s její matkou udělalo, vypovídá tento snímek. Carola Franková z roku 1940 a stejná žena po návratu ze Sovětského svazu v roce 1954. Svou novou lékařskou kariéru zahájila doktorka Carola Franková na jedné z největších univerzitních klinik v Německu. Později si zařídila soukromou ordinaci. Nikdy se nevdala. Když ji nějaký muž vyzval k tanci, odmítla. Stále prý vzpomínala na svého manžela, na muže, který u nás vešel do podvědomí coby kat českého národa. Dožila se i listopadu 1989. Podívala se ještě do rodných Čech.

dcera K. H. Franka
--------------------
Byla zásadně proti tomu. Odmítala to. A když jsem tam počátkem devadesátých let jela já, dala mi přímo adresu a popis, jak se dostanu k našemu domu. Je to vila v kaštanové aleji, stojí ještě dnes a před ní je takový menší strážní domek.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Jak dcera K. H. Franka při našem setkání v kavárně vyprávěla, její matka o poválečné Praze nikdy nemluvila. Jakoby to pro ni bylo temné období. Kupodivu ale docela ráda vzpomínala na obyčejné Rusy a na život v Kazachstánu. Mimochodem v roce 2004 se ruští představitelé oficiálně omluvili za její věznění.

dcera K. H. Franka
--------------------
Zajímavé je, že nebyla nikdy zatrpklá. Brala svůj osud jako osudovou věc. Byla v tom i hrdost. To, co prožila, považovala svým způsobem za vyznamenání. Tím, co v lágru zažila, to ji vlastně povzneslo a také ji obohatilo. Kdysi to byla mladá a rozmazlená žena, která si užívala svého postavení, ale pak se dostala do situace, kdy byla zcela na dně, ale všechno to zvládla.

Stanislav MOTL, redaktor
--------------------
Doktorka Carola Franková odpočívá v tomto hrobě. Leží tu společně se svojí matkou Annou-Louisou a o tom, že jejich děti dodnes uctívají i svého otce, svědčí i tento nápis Zum gedenkem an Karl Hermann Frank - vzpomínáme na Karla Hermanna Franka. Později mi dcera K. H. Franka na vysvětlenou napsala: "Ten nápis na hrobě, to byla poslední vůle mé matky a já jí musela vyhovět."

Radek JOHN, moderátor
--------------------
Další informace o kšeftování s lidskými city můžete slyšet zítra dopoledne na Rádiu Impuls.