Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 18. 11. 2018   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Milan Hodža (*1. 2. 1878 Sučany, okr. Martin, Slovensko, + 27. 6. 1944 Clear Water, Florida, USA)

Vydáno dne 07. 07. 2008 (3121 přečtení)



Přední slovenský politik, československý státník, historik a státovědec, novinář a publicista. Původně poslanec uherského sněmu, pak čskoslovenskéhoNárodního shromáždění. Významný ideologický a politický představitel slovenského i mezinárodního agrárního hnutí. Ministr různých resortů v řadě československých vlád; první Slovák ve funkci předsedy československé vlády (1935–38) a ministra zahraničních věcí (1936). Stoupenec středoevropské integrace, autor projektu podunajské federace.


Život a dílo

 
Pocházel z  význačné národně uvědomělé evangelické rodiny. Studoval na gymnáziu v Banské Bystrici, Šoproni a Sibini, poté práva na univerzitách v Budapešti a v Kluži, slovanskou filologii a historii na vídeňské univerzitě. Již jako student pracoval v národních spolcích a věnoval se žurnalistice. V letech 1900–1902 vydával a redigoval v Budapešti Slovenský denník, Slovenský týždenník. Prostřednictvím žurnalistiky přešel k aktivní politice. Postupně se propracoval k vlastnímu politickému programu se základní idejí přebudovat Uhersko na demokratický stát, k čemuž mělo napomoci všeobecné volební právo a aktivní podíl všech národností na veřejném životě. Ve svých sedmadvaceti letech se stal poslancem uherského sněmu, kde v letech 1905–1910 zastupoval dolnozemské Slováky; v parlamentu navázal spolupráci se zástupci nemaďarských národů Uherska. Prosazoval zájmy zemědělců ve Slovenské národní straně, jejímž byl od roku 1906 místopředsedou, a orientoval se na založení samostatné slovenské agrární strany. V roce 1908 organizoval první slovenský rolnický sněm. Před první světovou válkou úzce spolupracoval s následníkem trůnu, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este, jenž usiloval o odstranění dualismu a o federalizaci monarchie. Za první světové války působil v letech 1914–1915 jako důstojník rakousko-uherské armády v Trenčíně a ve Vesprimě, v letech 1915–1916 jako šéf vojenského cenzurního úřadu pro Chorvaty a 1916–1918 jako redaktor tiskové kanceláře ve Vídni. V té době napsal knihu Československý rozkol, věnovanou kulturním a politickým vztahům mezi Čechy a Slováky (vyšla 1920). Zároveň se ve Vídni zúčastnil vypracování projektu samostatného československého státu a jeho vnitřní organizace. Koncem října 1918 se stal členem Slovenské národní rady a signatářem Martinské deklarace (Deklarace slovenského národa). Po vzniku Československa působil nejprve jako zmocněnec československé vlády v Budapešti. Pokračoval ve své předválečné politice organizování rolnictva a stal se jedním z prvních mužů Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany). Jako čelný představitel tohoto nejsilnějšího československého meziválečného politického subjektu se podílel na tvorbě a realizaci hospodářské politiky ČSR. Je považován za tvůrce teorie agrární demokracie. V letech 1918–1938 byl poslancem Národního shromáždění, 1919–1920 a 1926–1927 ministrem pro sjednocení zákonů, 1922–1926 a 1932–1935 ministrem zemědělství, 1926–1929 ministrem školství; roku 1921 byl jmenován profesorem novověkých slovenských dějin na Komenského univerzitě v Bratislavě. V letech 1935–1938 byl předsedou vlády a 1936 současně krátce i ministrem zahraničních věcí. Jeho koncepce střední Evropy měla vycházet z jednotlivých hospodářských a politických zájmů podunajských států, směřovat k jejich hlubší součinnosti a posléze k vytvoření podunajské federace. Ve slovenské otázce se zcela neshodoval s centralistickým modelem unitární ČSR. Roku 1927 se podílel na realizaci nového správního uspořádání státu a v roce 1938 připravil projekt reformy československé samosprávy. Rovněž se snažil různými opatřeními řešit problém národnostních minorit; 18. 2. 1937 uzavřel jako předseda vlády dohodu s německými aktivistickými stranami, roku 1938 vedl neúspěšná jednání se zástupci Sudetoněmecké strany. Jeho vláda přijala 21. 9. 1938 berchtesgadenské ultimatum a 22. 9. 1938 odstoupila. Po Mnichovu emigroval do Švýcarska a později do Francie, kde založil Slovenskou národní radu jako reprezentantku slovenských demokratických sil v exilu. V názoru na příští řešení státoprávních poměrů v obnoveném Československu se dostal do konfliktu s dr. Edvardem Benešem. Preferoval vytvoření středoevropské federace, která by čelila velmocenským vlivům a zároveň by negovala některé stinné stránky meziválečného „versailleského“ uspořádání; roku 1942 vydal v Londýně na toto téma knihu Federation in Central Europe. V roce 1941 přesídlil do USA. Krátce před svou smrtí varoval před sovětizací střední Evropy v memorandu Europe at the Crossroads, zaslaném na americké ministerstvo zahraničí. Během svého života publikoval tisíce článků, polemik a studií; výbor z nich vyšel v letech 1930– 1934 v šesti svazcích pod souhrnným názvem Články, reči, štúdie.

Pražské stopy

Dne 30. března 2001 byla v Zapově ulici čp. 1539/7 v Praze 5 na Hřebenkách odhalena Milanu Hodžovi pamětní deska s jeho reliéfem od slovenského sochaře Vojtecha Ihriského a českých výtvarníků Milana Kotka a Jiřího Šilhana. Na slavnosti byli přítomni předsedové vlády České a Slovenské republiky Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda. Hlavní projev přednesl tehdejší místopředseda vlády Vladimír Špidla. Na desce je napsáno: Tento dům nechal v letech 1923–1924 postavit a do roku 1938 zde žil významný slovenský politik a novinář, československý státník a v letech 1935–1938 předseda vlády první ČSR, průkopník myšlenky evropské integrace Dr. Milan Hodža. V Hodžově vile, kterou postavil pražský stavitel Ing. František Novočeský, se odehrávala důležitá setkání a jednání. Přicházeli a přijížděli sem premiéři, ministři, úředníci, diplomaté, církevní hierarchie, generalita, ale i rolníci. Mezi její návštěvníky patřil mj. prezident T. G. Masaryk a ministr zahraničních věcí dr. Edvard Beneš. I vila měla své osudy: po vytvoření protektorátu byla zkonfiskována, sám Milan Hodža byl v Bratislavě v roce 1941 odsouzen justicí slovenského státu in contumatiam na osmnáct let vězení za organizování zahraničního odboje „ozbrojenou mocí“. Po válce bydlel ve vile státní tajemník za Demokratickou stranu Ján Lichner a po únoru 1948 sloužily zdejší prostory dětským jeslím, později zdravotnímu středisku. Listopad 1989 přinesl změnu vlastnických vztahů: v restituci objekt připadl Hodžovu vnuku, prof. Johnu Pálkovi, který žije v Seattlu v USA, a ten ji prodal. V současné době je rezidencí lucemburského velvyslance.

Zajímavosti

„Hodža vyrůstal na Slovensku, naplnil se kulturou a znalostmi střední Evropy, zakotvil svým politickým posláním v Praze. Svému rodnému Podtatransku zůstal věrný. Ví, co mu ten kraj dal, jako zase ví Slovensko, co má v Hodžovi. Hodža životem, myšlením a prací spojuje české rozumářství se slovenskou citovostí. Je živým splynutím východu a západu republiky, je zosobněním, rozřešením naší vnitřní národní otázky, je největším přínosem a darem, který Slovensko dalo národu a státu.“ (František Kutnar).  Milan Hodža ovládal sedm jazyků. Byl spoluzakladatelem a prezidentem Českosloven­ské akademie zemědělské, která v Praze vznikla v roce 1924, jako třetí na evropském kontinentu po Paříži a Stockholmu. Dále se stal členem Šafaříkovy učené společnosti, členem České společnosti nauk, předsedou sociologické společnosti Lepay – House London a Zemědělského sdružení pro Svaz národů v Paříži. Jeho činnost byla oceněna francouzským velkokřížem Čestné legie, velkokřížem Řádu italské koruny, velkokřížem Polonia restituta, jihoslovanským Řádem sv. Sávy, velkokřížem Rumunské koruny, velkokřížem Rumunské hvězdy a jugoslávským Bílým orlem l. třídy. Od roku 2005 se každoročně konají v Martině na Slovensku „Dny Milana Hodži“, jež mají přibližovat a rozvíjet odkaz a ideové dědictví této osobnosti ve středoevropském, jakož i širším evropském kontextu. Současně probíhá celoslovenská soutěž pro studenty gymnázií, nazvaná „Hodžova esej“. V roce 2002 byly ostatky Milana Hodži převezeny z československého  národního hřbitova v Chicagu ve Spojených státech na Slovensko a pietně uloženy na Národním hřbitově v Martině.

 
Reflexe

„Milan Hodža, třebaže nebyl ´vynálezcem´ středoevropské federace, zařadil se na za­čátku 20. století mezi ty, jež se podíleli na diskursu o její podobě, a to nejdříve v okolí násled­níka trůnu Františka Ferdinanda, později o ní uvažoval v rámci meziválečného Českosloven­ska a v průběhu druhé světové války již přicházel s vizí poválečné prognózy. Přes dočasnou nereálnost ji lze považovat za velmi perspektivní. V tomto smyslu se řadí Milan Hodža do za­kladatelské gardy Středoevropanů, kteří si ve 20. století podávali pomyslnou štafetu, napo­sledy v ruinách Visegrádu. V tomto kontextu je jeho středoevropský přínos stále aktuální. V domácím česko-slovenském a především v slovenském kontextu byla Hodžova vize netradiční, originální a perspektivní, jak ve vztahu k politice české, taktéž i slovenské, k Benešovi i Hlinkovi. Byla to koncepce, která netrpěla tradiční tendenčností (zejména nekri­tickou orientací na Rusko), provinčností, ba právě naopak – představovala evropanství v tom nejlepším slova smyslu. Vracet se k Hodžovu odkazu znamená načerpat novou energii pro naše příští uvažování o místě Slovenska v Evropě. Znamená to však i uvědomování si toho, že jsme u nás uvažovali o věcech evropských i středoevropských alespoň v podstatnější části politického myšlení i praxe a uskutečňovali to na takové úrovni, na niž můžeme být i po téměř tři čtvrtě století sku­tečně hrdi…“ (Z úvodní studie prof. PhDr. Rudolfa Chmela, ministra kultury Slovenské repub­liky, někdejšího velvyslance ČSFR v Budapešti a vedoucího katedry slavistiky na FF UK v Praze, ke knize Pavla Lukáče: Milan Hodža v zápase o budúcnosť strednej Európy v rokoch 1939–1944)

L:  Vojtech Čelko: Návraty Milana Hodžu do historického povedomia slovenskej spoločnosti po roku 1989. In: Milan Hodža a integrácia strednej Európy. Ústav politických vied SAV, Veda, Bratislava 2006; Pavol Lukáč: Milan Hodža v zápase o budúcnosť strednej Európy v rokoch 1939–1944. Ústav politických vied SAV, Veda, Bratislava 2005;  Milan Hodža Publicista, politik, vedecký pracovník. Spomienky, úvahy, štúdie, Praha 1930;  Miroslav Pekník a kol.: Milan Hodža, štátnik a politik. Veda, Bratislava 2002

Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich