Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 23. 08. 2019   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Pavilon spolku Mánes (Rošických, dolejší část Zahrady Kinských)

Vydáno dne 08. 08. 2008 (2656 přečtení)



Autorem dnes již zaniklého výstavního pavilonu z roku 1902 je Jan Kotěra. Vnitřek této ranně secesní stavby bylo možné pomocí pohyblivých panelů upravovat na různě velké sály. Spolek výtvarných umělců Mánes založila v roce 1887 skupina absolventů Akademie výtvarných umění. Prvním předsedou se stal Mikoláš Aleš, dalšími členy např. Z. Braunerová, A. Hudeček, L. Kuba, J. Panuška, M. Švabinský, J. Uprka, F. Bílek, S. Sucharda, J. Mařatka či výše zmíněný Jan Kotěra. První akcí, která se zde v roce 1902 uskutečnila, byla výstava děl francouzského sochaře Augusta Rodina. V roce 1905 zde vystavoval i norský malíř E. Munch. Představeni byli i další významní zahraniční umělci z Anglie, Francie, Dánska, Švédska či Německa.
Provizorní stavební povolení pavilonu však zanedlouho vypršelo a tak měl být na příkaz městské rady v roce 1914 (nebo 1918) zbourán, přestože byla právě zrekonstruována skleněná střecha a železná konstrukce. Na jeho místě měl vyrůst biograf nebo střelnice. Nakonec je Antonínem Fenclem a jeho společností Praga-film přenesen na pozemky usedlosti Kavalírka, které měla firma pronajaty od obce. Pavilon měl dvě stěny se skleněnou střechou a  byl tvořen hlavní místností, prostorem sloužícím jako skladiště, bytem pro hlídače a záchody. Projekt počítal s využitím skleněných ploch a s vybavením ateliéru potřebnou technikou. V lednu 1920 se Praga-film stává majitelem usedlosti, Košíře však mají předkupní právo. Kvůli nedostatku peněz však po necelých 10 měsících firma končí.
V roce 1922 kupuje Kavalírku s dřevěným pavilonem  od obce firma Srb (byl 3 měsíce jednatelem společnosti Praga-film) a Štys pro dílny na výrobu přesných měřících a optických přístrojů. Usedlost s pavilonem pak pronajímají společnosti Comenius, která se zabývá výrobou vzdělávacích filmů a vydáváním osvětových časopisů. Pavilon sám je užíván k natáčení filmů. O dva roky později krachuje i tato společnost. V roce 1926 si ateliér pronajímá režisér Karel Lamač, resp. jeho firma ELPE, kterou zakládá společně s Theodorem Pištěkem (mj. pozdějším vedoucím zdejší kantýny). Na vzniku se podílela i herečka Anny Ondráková. Lamač původně chtěl v duchu svého hesla „Rosteme do šíře – Lamač – Košíře“ postavit ateliér nový, ale svůj záměr kvůli nedostatku prostředků zrušil a věnoval se renovaci pavilonu. Do ateliéru o rozměrech 25x11,8x5 metrů nebyl například zaveden stejnosměrný proud, nebylo tak možné užívat reflektory. Po provedení stavebních úprav je dne 26. 4. 1926 ateliér a jeho zázemí slavnostně otevřeno. Vzniká tak po AB na Vinohradech teprve druhé filmové studio v Praze.
Prvním filmem, který se na Kavalírce natáčel, byla komedie Falešná kočička  režiséra Svatopluka Innemanna v produkci společnosti Oceanfilm. Všechny interiérové scény byly natáčeny v ateliéru Kavalírka. Premiéra filmu byla 24.9. 1926. Lamač ale už v roce 1926 předává Kavalírku do správy Bohumilu Nigrýnovi, který jí také posléze kupuje. Ten staví u ateliéru transformátor a řeší tak problémy s elektrickým proudem a osvětlením. Na provozu ateliéru se podílí i společnost bratří Deglů, kteří nakupují moderní vybavení. V roce 1927 je tak na Kavalírce natočeno celkem 11 celovečerních filmů. Aby mohl ateliér konkurovat AB Vinohrady, rozhodne se Bohumil Nigrýn rozšířit plochu. Náhle však umírá a ateliéry přebírá jeho žena Marie. V roce 1928 se podaří natočit 10 celovečerních filmů, o rok později 12. Dne 25. října 1929 v půl jedenácté večer dochází k mohutnému požáru, který činnost tohoto studia zakončuje. Dva nehotové filmy (Plukovník Švec a první zvukový film Tonka Šibenice) jsou dokončeny ve Vídni a na Vinohradech). Přesná příčina požáru není známa, vyšetřování zjistilo dvě ohniska požáru. Shořela jak hlavní budova, tak i šatny, lampový park, laboratoře, kulisy, kostýmy (mj. veškeré uniformy na film Plukovník Švec) i část negativů. Řádění ohně přežila jen strojovna ateliéru, transformační stanice a kantýna. Už v roce 1929 se objevují plány na obnovu ateliéru, k ní ale již nikdy nedojde. Seznam filmů realizovaných na Kavalírce naleznete zde.

Literatura: Jungmann, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Museum hl. m. Prahy, 2007. Broncová, Dagmar. Kniha o Praze 5. Praha: Milpo, 1996. Fabiánová, Kristýna.
Lamač Košíře – rosteme do šíře: Historie filmového archivu Kavalírka v Praze. Brno: Masarykova universita, 2007. Bakalářská práce.


Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain