Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 23. 08. 2019   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Biografy na Praze 5

Vydáno dne 11. 08. 2008 (5970 přečtení)



Prvním smíchovským kinem byl sál akciového pivovaru, kde Viktor Ponrepo na jaře 1905 promítá své filmy. 7. května téhož roku se stěhuje do zahradní restaurace Klamovka a vzniká tak první letní bio v Praze. Jeho provoz končí v září téhož roku. Příští sezónu na Klamovce účinkuje jiný průkopník filmu Alois Jalovec (1867 – 1932). Ve Švandově divadle hostuje kinematografický podnik Le premier Vitascope. Od března 1908 do konce roku 1909 měl licenci k provozování biografu na Smíchově i František Ponec (1869 – 1946). K promítání využívá divadelní sál hostince Na Knížecí, kvůli jeho chystanému zboření se v roce 1910 stěhuje na Žižkov. Po zboření hostince však bylo na jeho místě postaveno nové kino, které pojalo až 700 osob. V roce 1912 bylo zahájeno promítání na zastřešené i letní scéně v domě U Koruny na Plzeňské třídě, o dva roky později byl otevřen Maják na Lidické třídě č. p. 312 a secesní bio Sport v Pecháčkově ulici č. p. 1307, jehož promítací kabina v roce 1925 zcela vyhořela. U Malostranského hřbitova vzniká biograf sdružení invalidů Zvon. Během první světové války bylo v Praze až 37 kin. Po válce se v Československu začínají promítat i zahraniční, zejména americké, italské a francouzské filmy. V této době vzniká malostranská Čechie u Hladové zdi, Biograf městského osvětového sboru ve škol Kořenského č. p. 760 a kina Sokol v sokolovnách na Plzeňské ulici, v Radlicích, Jinonicích a Hlubočepích.

 

Ve 30. letech nastává éra zvukového filmu. V roce 1929 je v Praze jen 8 ozvučených sálů, o tři roky později jich je již 86. Technicky nevyhovující sály jako školní v Kořenského, Čechie a Sokol na Plzeňské zanikají.  V březnu 1933 je otevřeno kino Centrum na Plzeňské č. p. 2576 (později Na Zámečnici). Přestavěno je Lido-bio U Koruny, při jehož rekonstrukci došlo ke zřícení stropu, který těžce zranil několik dělníků. Renovováno je i kino Na Knížecí nově vybavené dvojprojektorem Philips FP2 s rtuťovými výbojkami. Od 27. března 1936 je každé odpoledne k promítání užíváno i Švandovo divadlo. Jeho ředitel Jára Kohout (1904 – 1994) láká diváky na americké hrané i kreslené grotesky, aktuality a týdeníky UFA a Paramount.

Úpadek biografů nastává za 2. sv.v., kdy se nesmějí promítat filmy druhé strany, cenzura pracuje naplno. Židovské filmové půjčovny a kina podlehly arizaci. V českých filmových ateliérech v Hostivaři, Foja v Radlicích (zrušeny v roce 1947) a na Barrandově v držení německé Prag Film A. G. se v letech 1941 – 1944 natočí jen 44 českých filmů. Po zákazu Sokola se všech 670 kin v protektorátu dostává do německých rukou a dostávají nové názvy.

Umírají majitel Foji Josef Foist a majitel kina Zvon Alois Vl. Ráž. Kolaborant, pražský Němec a kinotechnik Jan Kitličko (v době protektorátu užíval jméno Johann Kitlicko se stěhuje na Štefánikovu ulici a věnuje se budování a vedení nových kin. V roce 1940 otevírá kino Arbes na Arbesově nám. č.p. 753. Po zákazu tanečních zábav zůstávají biografy jediným kulturním rozptýlením.

První poválečné kino, resp. promítací plochu, založila Rudá armáda na Pavím vrchu. Promítali se zde dokumentární filmy o bojištích východní fronty. Kina přeživší 2. sv. válku se brzy opět vzpamatovala. Zpočátku promítala sovětské a starší české filmy, v roce 1947 však již převažuje produkce americká. Po únoru 1948 jsou promítány tendenční východoevropské a asijské filmy. Na vysoké návštěvnosti biografů se to však nijak neprojevilo.  V dubnu 1948 se kino Arbes stává premiérovým biografem, sál Na Knížecí je přejmenován na Sofii. Kino Sport v dnešní Pecháčkově ulici se stává nahrávacím studiem pro dabing.

Od roku 1957 návštěvnost biografů klesá. Jako příčinu tohoto poklesu lze označit rozšíření televize a také víkendový odliv obyvatel měst na chaty a chalupy. V druhé polovině 60. let tak zaniká kino Lido (dříve U Koruny), ze stavebně technických důvodů spojených s ražbou kanalizace je do roku 1984 zavřeno kino Arbes. Přesto však v roce 1989 existuje v celé Praze ještě 80 kin.

Po sametové revoluci jsou mnohé sály v restituci vráceny svým původním majitelům, kteří prostory využívají jinak, rozrůstá se počet majitelů videí. Jako první končí okrajová kina např. Na Zámečnici, od září 1991 nepromítá ani Arbes, Sofie a Maják.

V roce 2008 hrají na Praze 5 pouze 2 kina – 12 sálové multiplexy: Village Cinemas se sálem nadstandardních služeb (Gold Class) ve Stroupežnického ulici a Palace Cinemas v Obchodním centru Nový Smíchov (Plzeňská 8). V létě je v provozu letní kino na 1. městské (smíchovské) pláži na Hořejším nábřeží.

 

Literatura: Broncová, Dagmar. Kniha o Praze 5. Praha: Milpo, 1996.

 


Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde