A-D E-CH J-K L-M N-O P-R S-T U-V
Lamačova (název od roku 1981) – Karel Lamač (1897 – 1952) – filmový režisér, scénárista a herec patřil k průkopníkům české kinematografie. Za první světové války byl frontovým filmovým zpravodajem, poté se stává režisérem a hercem v němých filmech. V roce 1927 odchází s Anny Ondrákovou do Berlína, kde zakládají produkční firmu Ondra-Lamač-Film. Točí i české filmy (C. a k. polní maršálek, Funebrák). Před nacisty emigroval do Nizozemska, Francie a Anglie, kde působil u českých jednotek. Pro nesouhlas se socializací filmu zůstává i po osvobození v cizině. Vymyslel řadu technických zlepšení.
Lipského (název asi po roce 1986) – filmový a divadelní režisér a scénárista spoluvybudoval Divadlo satiry, kde byl uměleckým ředitelem, režisérem a hercem, a čs. lední revue. Jeho prvním filmem v režisérském křesle byl Cirkus bude (1953). Rád točil komedie (Zabil jsem Einsteina, pánové, Adéla ještě nevečeřela, Marečku, podejte mi pero, Tři veteráni).
Lohniského (název od roku 1981) – Václav Lohniský (1920 – 1980) – herec a režisér už jako student konzervatoře působil v divadle Větrník a v Divadle mladých pionýrů. Jako režisér se dostal do Ostravy a do Plzně, kde spolupracoval i s operou. V roce 1959 režíruje první hru divadla Semafor Člověk z půdy. Jako ředitel, režisér a herec působil v Divadle S. K. Neumanna v Libni. Ve filmu ztvárňoval negativní postavy (Všichni dobří rodáci, Kladivo na čarodějnice, Marečku, podejte mi pero). Režíroval i v Polsku.
Lumiérů (název od roku 1957) – Auguste (1862 – 1954) a Louis (1964 – 1948) Lumiérové vynalezli kinematografické přístroje (kameru a projektor)
Mahenova (název od roku 1947) – Jiří Mahen (1882 – 1939) – básník, dramatik, prozaik a novinář, vl. jménem Antonín Vančura pocházel ze staré evangelické rodiny, během studií na filosofické fakultě byl ve styku s mladými anarchisty a přispíval do časopisu Nový kult S. K. Neumanna. Po třech letech učitelování v Hodoníně odchází do Brna, kde se věnuje kultuře. V letech 1910 – 1919 byl redaktorem Lidových novin, divadelníkem, založil Městskou knihovnu v Brně. Psal romány a knížky pro děti (Co mi liška vyprávěla). Otřesen okupací Československa spáchal sebevraždu.
Machatého (název od roku 1981) – Gustav Machatý (1901 – 1963) – filmový režisér a scénárista pracoval u filmu od roku 1918, jako režisér se prosadil až po stáži v USA (1920 – 1924). Proslavily ho eroticky provokující filmy: němý Erotikon a Extase (1933) s Hdou Kieslerovou, pozdější hollywoodskou hvězdou Hedy Lamarr. Od roku 1935 působí v Italii, Rakousku a USA, po válce ve Spolkové republice Německo.
Malá Houdova (název od roku 1958) – Josef Houda (1915 – 1944) – odbojový pracovník a zámečník Škodových závodů zahynul v KT Mauthausen.
Malá Xaveriova (název od roku 1952) – název podle Arbesova romaneta Svatý Xaverius.
Malátova (název od roku 1922) – Jan Malát (1843 – 1925) – hudební skladatel a pedagog studoval na učitelském ústavu v Praze, kde absolvoval také varhanickou školu. Působil jako učitel a od roku 1893 je ředitelem školy na Smíchově. Jeho školy houslové hry sloužily po desetiletí, vytvořil také školu hry klavírní, pro harmonium a flétnu. Upravoval lidové písně, psal sbory a složil i operu.
Markova (název od roku 1952) – Karel Marek (1906 – 1942) – redaktor Rudého práva byl nacisty popraven za heydrichiády.
Matoušova (název od roku 1947) – Zdeněk Matouš (1891 – 1942) – odbojový pracovník a tajemník Obchodní komory v Praze byl popraven nacisty.
Mikšovského (název od roku 1952) – Štěpán Mikšovský (1893 – 1942) – odbojový pracovník a dílovedoucí Škodových závodů byl popraven za heydrichiády.
Miroslava Hamra (název od roku 1993) – Miroslav Hamr (1925 – 1945) – student gymnázia padl v této ulici za Pražského květnového povstání při obraně Barrandova.
Mošnova (název od roku 1947) – Jindřich Mošna (1837 – 1911) – herec se původně vyučil mosazníkem, na vandr odchází do Vídně, kde občas dostává drobné role v divadle. Stává se členem kočovné společnosti až do roku 1864, kdy bylo otevřeno Prozatímní divadlo. Od roku 1881 pak působí v Národním divadle, vystupoval v komických i „charakterních“ rolích, byl i prvním principálem v Prodané nevěstě.
Moulíkova (název od roku 1947) – Ladislav Moulík (1892 – 1942) – odbojový pracovník, aktivní v tělovýchově, byl popraven v Osvětimi.
Mozartova (název od roku 1932) – W. A. Mozart (1756 – 1791) – rakouský hudební skladatel a klavírní vrituóz
Musílkova (název od roku 1948) – Ludvík Musílek (1895 – 1940) – odbojový pracovník, lékař a podplukovník zdravotnictva.
Literatura: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006.