Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 10. 10. 2024   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Osobnosti v názvech ulic

Vydáno dne 14. 11. 2008 (4145 přečtení)



A-D     E-CH    J-K     L-M    N-O    P-R     S-T     U-Ž

 
P

Pajerova (název od roku 1979) – Miroslav Pajer (1924 – 1945) – odbojový pracovník, člen ilegální komunistické organizace Předvoj na Smíchově, byl popraven 2. 5. 1945 v Terezíně.

 

Pavla Švandy ze Semčic (název od roku 1922) – Pavel Švanda ze Semčic (1825 – 1891) byl významným hercem, režisérem a divadelním ředitelem. Pocházel ze starého šlechtického rodu Schwandů. V letech 1862 – 65 je dramaturgem a vrchním režisérem v Prozatímním divadle, 10 let vedl Městské divadlo v Plzni.Zároveň buduje Arenu ve Pštrosce a v Eggenberku na Smíchově, kde premiéru opery Šelma sedlák dirigoval sám Dvořák. Roku 1881 staví na dvoře domu U Libuše kamenné divadlo (dnešní Švandovo divadlo)

 

Pecháčkova (název od roku 1947) – František Pecháček (1896 – 1944) – odbojový pracovník a sokolský činitel, sportovní gymnasta, účastník Olympijských her v roce 1920, mistr světa ve víceboji jednotlivců i družstev 1922.V letech 1941 – 42 se jako zemský velitel odbojové organizace Jindra v Čechách podílel na přípravě atentátu na R. Heydricha. V červnu 1942 byl i s manželkou zatčen a v roce 1944 popraven v Mauthausenu.

 

Pechlátova (název od roku 1947) – Augustin Pechlát (1877 – 1941) odbojový pracovník, činovník Sokola a publicista redigoval v letech 1921 – 1938 časopis Cvičitel – příloha Věstníku sokolského, ve 30. letech řídil vydávání Tyršových spisů. Zasloužil se o přechod sokolského hnutí do ilegality, kde byl členem nejvyššího řídícího orgánu sokolského odboje, tzv. ilegální pětky. Byl zatčen a za první heydrichiády popraven.

 

Peroutkova (název od roku 1992) – Ferdinand Peroutka (1885 – 1978) – novinář, publicista, spisovatel a dramatik, vedoucí osobnost politické emigrace po únoru 1948. Začíná publikovat v časopise Čas, během 1. světové války se ukrývá před odvodem v Alpách. V roce 1919 se stává šéfredaktorem Tribuny, kde ostře polemizuje s TGM. Ten mu přesto věnoval prostředky na vlastní časopis Přítomnost, který vycházel od roku 1924. Patřil mezi pátečníky, publikoval i v Lidových novinách. Druhou světovou válku strávil v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1946 vydává týdeník Dnešek, po „vítězném“ únoru odchází do exilu do USA, kde řídí české vysílání Svobodné Evropy. Je pohřben na Vyšehradě

 

Peškova (název od roku 1992) – Ladislav Pešek (1906 – 1986) – divadelní a filmový herec vl. jménem Pech pocházel ze staré divadelnické rodiny, již ve 23 letech byl angažován v Národním divadle. Ve filmu získal popularitu rolemi studentů a v pohádkách.

 

Píseckého (název od roku 1905) – Václav Písecký z Kranichfeldu (1849 – 1900) – košířský starosta v letech 1880 – 1888.

 

Pivcova (název od roku 1992) – Jan Pivec (1907 – 1980) herec začínal u cestujících společností, při  studiu konzervatoře vystupoval v Osvobozeném divadle a v divadle Akropolis na Žižkově. V letech 1930 – 34 hrál ve Slovenském národním divadle, pak v Národním v Praze. Od rolí milovníků se propracoval až k psychologicky hlubokým typům. K jeho filmům patří např. Muži nestárnou, Rozina sebranec, v televizi vytvořil nezapomenutelnou roli v inscenaci Láska jako trám.

 

Pod Cibulkami (název od roku 1935) – název podle zdejší usedlosti, která v 15. a 16. století patřila Cibulkům z Veleslavína.

 

Pod Hybšmankou (název od roku 1947) – usedlost Hybšmanku zdědila v polovině 18. století manželka Josefa Ignáce Nepomucena Hübschmanna Marie Anna  

 

Pod Klamovkou (název od 60. let 20. století) - viz Nad Klamovkou

 

Pod Skalkou (název od roku 1935) – usedlost Skalka patřila koncem 16. století Dorotě Skálové

 

Polívkova (název od roku 1992) – Kamil Polívka (1890 – 1943) – jinonický občan a starosta zdejšího Sokola byl za okupace členem odbojové organizace Věrný pes, v roce 1943 byl popraven nacisty na Pankráci.

 

Prachnerova (název od roku 1955) – Václav Prachner (1785 – 1832) – pocházel ze starého  rozvětveného sochařského roku. Vyučil se u svého otce Petra, studoval ale i na Akademii kresbu u J. Berglera. Jeho nejznámějším dílem je alegorie Vltavy, známá jako Terezka, ve zdi clam-gallasovského paláce na Starém městě a náhrobek biskupa Lva Thuna na Malostranském hřbitově.

 

Pražského (název od roku 1981) – Přemysl Pražský (1893 – 1964) – režisér, scénárista a herec začínal u venkovských divadel, během 1. sv. v. působil ve Švandově divadle, účinkoval v němých filmech. Po nástupu zvuku opustil kinematografii a od roku 1933 režíruje v rozhlase.

 

Preslova (název od roku 1895) – Jan Svatopluk Presl (1791 – 1849) – přírodopisec vystudoval piaristické gymnázium v Praze a medicínu. Poté se stal asistentem zoologie a mineralogie na pražské universitě. Byl horlivým vlastencem, zakládal vědecký časopis Krok (1821), je autorem odborné terminologie v botanice, zoologii a chemii. S bratrem vydal knihu Květena česká,  Ssavectvo, Nerostopis aj.

 

Prokopových (název od roku 2008) – Karel Prokop (1893 – 1943) a syn Miroslav (1922 – 1942) pomocí vysílačky udržovali spojení mezi skupinou nekomunistického odboje v čele s doc. Vladimírem Krajinou a zahraničním ústředím ve Velké Británii. V roce 1941 gestapo vysílačku zaměřilo a v roce 1942 oba popravilo.

 

Prokopské údolí (historický místní název) – podle poustevníka sv. Prokopa.

 

Průchova (název o roku 1969) – Jaroslav Průcha (1898 – 1963) herec a režisér začínal u ochotníků, od roku 1931 působil v Národním divadle. Účinkoval i ve filmech Městečko na dlani, Němá barikáda.

 

Před Cibulkami (název od roku 1935) – viz. Pod Cibulkami

 

Pučova (název od roku 2000) – Antonín Puč (1907 – 1988) – fotbalový útočník na levém křídle reprezentoval Slavii Praha a Viktorii Žižkov. V letech 1926 – 38 v reprezentaci vstřelil 34 gólů, jeden ve finále Mistrovství světa 1934, kde národní mužstvo skončilo druhé. V lize byl autorem 113 gólů. Po ukončení kariéry působil tento jinonický rodák jako trenér.

 

Puchmajerova (název od roku 1955)Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 – 1820) – Básník a překladatel působil po vysvěcení na kněze jako kaplan a farář na různých místech po Čechách, mj. i v Jinonicích. Ve svém díle se snažil prokázat, že čeština je schopna vytvářet všechny druhy básní. Přispíval do almanachů, spolupracoval na Dobrovského Německo-českém slovníku.

 
 
 
R
 

Randova (název od roku 2000) – Antonín Randa (1834 – 1914) – profesor pražské university v letech 1868 – 1904 byl specialistou v oboru občanského a obchodního práva, tvůrcem české právní vědy. Dále byl členem Královské české společnosti nauk, prezidentem České akademie věd a umění  a od roku 1881 panské sněmovny, kde zasáhl do bojů o českou univerzitu. Ministrem vlády byl v letech 1904 – 06.

 

Renoirova (název od roku 1981) – Jean Renoir (1894 – 1979) – francouzský filmový režisér a syn malíře Augusta Renoira začínal už v němém filmu, byl mistrem poetického realismu.

 

Roentgenova (název od roku 1988) – Wilhelm Conrad Roentgen (1845 – 1923) – německý fyzik  holandského původu působil jako univerzitní profesor ve Štrasburku, ve Würzburgu a v Mnichově. Roku 1895 objevil dosud neznámé záření – paprsky X. Za využití objevu nikdy nevzal žádnou odměnu, odmítl i povýšení do šlechtického stavu. V roce 1901 získal Nobelovu cenu za fyziku udělovanou vůbec poprvé, finanční příspěvek věnoval univerzitě.

 

Rošických (název od roku 1958) – Jaroslav Rošický (1884 – 1942) byl důstojníkem čs. armády a spisovatelem, jeho syn Evžen (1914 – 1942) byl atletem a sportovním redaktorem Rudého práva. Oba se zapojili do protinacistického odboje a byli za heydrichiády v Kobylisích popraveni.

 

Rozkošného (název od roku 1947) – Josef Richard Rozkošný (1833 – 1913) – hudební skladatel a klavírista byl silně ovlivněn A. Dvořákem, B. Smetanou a Z. Fibichem. Skládal písně, sbory, symfonické básně a opery (Svatojánské proudy, Popelka).

 
 
 

Literatura: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006. Magistrát hl. m. Prahy.


Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

eşya depolama
Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS