Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 22. 09. 2018   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Osobnosti v názvech ulic Prahy 5

Vydáno dne 13. 09. 2008 (2958 přečtení)



A-D     E-CH    J-K  L-M  N-O  P-R  S-T  U-V

 

Lamačova (název od roku 1981) – Karel Lamač (1897 – 1952) – filmový režisér, scénárista a herec patřil k průkopníkům české kinematografie. Za první světové války  byl frontovým filmovým zpravodajem, poté se stává režisérem a hercem v němých filmech. V roce 1927 odchází s Anny Ondrákovou do Berlína, kde zakládají produkční firmu Ondra-Lamač-Film. Točí i české filmy (C. a k. polní maršálek, Funebrák). Před nacisty emigroval do Nizozemska, Francie a Anglie, kde působil u českých jednotek. Pro nesouhlas se socializací filmu zůstává i po osvobození v cizině. Vymyslel řadu technických zlepšení.

 
Linhartova (název od roku 2008) – Josef Linhart – smíchovský stavitel a na přelomu 19. a 20. století starosta. Rodině patřila usedlost Šmukýřka.

Lipského (název asi po roce 1986) – filmový a divadelní režisér a scénárista spoluvybudoval Divadlo satiry, kde byl uměleckým ředitelem, režisérem a hercem, a čs. lední revue. Jeho prvním filmem v režisérském křesle byl Cirkus bude (1953). Rád točil komedie (Zabil jsem Einsteina, pánové, Adéla ještě nevečeřela, Marečku, podejte mi pero, Tři veteráni).

 

Lohniského (název od roku 1981) – Václav Lohniský (1920 – 1980) – herec a režisér už jako student konzervatoře působil v divadle Větrník a v Divadle mladých pionýrů. Jako režisér se dostal do Ostravy a do Plzně, kde spolupracoval i s operou. V roce 1959 režíruje první hru divadla Semafor Člověk z půdy. Jako ředitel, režisér a herec působil v Divadle S. K. Neumanna v Libni. Ve filmu ztvárňoval negativní postavy (Všichni dobří rodáci, Kladivo na čarodějnice, Marečku, podejte mi pero). Režíroval i v Polsku.

Lukavského (název od roku 2008) – Prof. Radovan Lukavský (1919 – 2008) – herec a pedagog, profesor AMU v Praze, člen činohry Národního divadla

Lumiérů (název od roku 1957) – Auguste (1862 – 1954) a Louis (1964 – 1948) Lumiérové vynalezli kinematografické přístroje (kameru a projektor)

 
 
 
M
 

Mahenova (název od roku 1947) – Jiří Mahen (1882 – 1939) – básník, dramatik, prozaik a novinář, vl. jménem Antonín Vančura pocházel ze staré evangelické rodiny, během studií na filosofické fakultě byl ve styku s mladými anarchisty a přispíval do časopisu Nový kult S. K. Neumanna. Po třech letech učitelování v Hodoníně odchází do Brna, kde se věnuje kultuře. V letech 1910 – 1919 byl redaktorem Lidových novin, divadelníkem, založil Městskou knihovnu v Brně. Psal romány a knížky pro děti (Co mi liška vyprávěla). Otřesen okupací Československa spáchal sebevraždu.

 

Machatého (název od roku 1981) – Gustav Machatý (1901 – 1963) – filmový režisér a scénárista pracoval u filmu od roku 1918, jako režisér se prosadil až po stáži v USA (1920 – 1924). Proslavily ho eroticky provokující filmy: němý Erotikon a Extase (1933) s Hdou Kieslerovou, pozdější hollywoodskou hvězdou Hedy Lamarr. Od roku 1935 působí v Italii, Rakousku a USA, po válce ve Spolkové republice Německo.

 

Malá Houdova (název od roku 1958) – Josef Houda (1915 – 1944) – odbojový pracovník a zámečník Škodových závodů zahynul v KT Mauthausen.

 

Malá Xaveriova (název od roku 1952) – název podle Arbesova romaneta Svatý Xaverius.

 

Malátova (název od roku 1922) – Jan Malát (1843 – 1925) – hudební skladatel a pedagog studoval na učitelském ústavu v Praze, kde absolvoval také varhanickou školu. Působil jako učitel a od roku 1893 je ředitelem školy na Smíchově. Jeho školy houslové hry sloužily po desetiletí, vytvořil také školu hry klavírní, pro harmonium a flétnu. Upravoval lidové písně, psal sbory a složil i operu.

 

Markova (název od roku 1952) – Karel Marek (1906 – 1942) – redaktor Rudého práva byl nacisty popraven za heydrichiády.

 

Matoušova (název od roku 1947) – Zdeněk Matouš (1891 – 1942) – odbojový pracovník a tajemník Obchodní komory v Praze byl popraven nacisty.

 

Mikšovského (název od roku 1952) – Štěpán Mikšovský (1893 – 1942) – odbojový pracovník a dílovedoucí Škodových závodů byl popraven za heydrichiády.

 

Miroslava Hamra (název od roku 1993) – Miroslav Hamr (1925 – 1945) – student gymnázia padl v této ulici za Pražského květnového povstání při obraně Barrandova.

 

Mošnova  (název od roku 1947) – Jindřich Mošna (1837 – 1911) – herec se původně vyučil mosazníkem, na vandr odchází do Vídně, kde občas dostává drobné role v divadle. Stává se členem kočovné společnosti až do roku 1864, kdy bylo otevřeno Prozatímní divadlo. Od roku 1881 pak působí v Národním divadle, vystupoval v komických i „charakterních“ rolích, byl i prvním principálem v Prodané nevěstě.

 

Moulíkova (název od roku 1947) – Ladislav Moulík (1892 – 1942) – odbojový pracovník, aktivní v tělovýchově, byl popraven v Osvětimi.

 

Mozartova (název od roku 1932) – W. A. Mozart (1756 – 1791) – rakouský hudební skladatel a klavírní vrituóz

 

Musílkova (název od roku 1948) – Ludvík Musílek (1895 – 1940) – odbojový pracovník, lékař a podplukovník zdravotnictva.

 
 
 
 
 

Literatura: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006.


Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS
„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich